Devátá planeta

Možnost existence dalšího tělesa planetární velikosti je však zpochybňována.[9] Oponenti odkazují především na to, že podle dřívějších výzkumů je v takové vzdálenosti od Slunce málo materiálu k tomu, aby zde tak hmotný objekt mohl vzniknout. Namítají také, že tak velké těleso by už muselo být zaznamenáno při pravidelných prohlídkách oblohy, které prováděla družice WISE v infračervené oblasti spektra. Obdobné námitky byly použity i v roce 2014, kdy španělští astronomové Carlos a Raúl de la Fuente Marcosovi oznámili objev dvou transneptunických těles větších než Země.[10] Pohyb objektů pro oddělený disk lze vysvětlit také společnou interakcí menších těles.[11]

Oběžné dráhy vzdálenějších transneptuických těles a hypotetické deváté planety

Autoři teorie Deváté planety však poukazují na to, že v blízkosti vypočteného afelu (kolem 1000 AU od Slunce) směrem přibližně k souhvězdí Orion, kde by se planeta vyskytovala nejpravděpodobněji, mohla dosavadním prohlídkám oblohy uniknout a navrhují cílený průzkum této části oblohy.[12] Poukazují také na to, že modely rané sluneční soustavy naznačují možnost vypuzení malého plynového/ledového obra na dráhu odpovídající Deváté planetě.[3]

Pro další tělesa ve Sluneční soustavě srovnatelná se Zemí také hovoří analýza sluneční aktivity, kterou udělali v roce 2006 Kalenda a Málek.[13]

Analýza membránového modelu (Pintr et al. 2008) a porovnání distribuce hmot ve Sluneční soustavě s extraterrestrickými planetami ukázalo, že nejpravděpodobnější koncentrace hmoty za dráhou Neptuna je v pásu mezi 300 a 1000 AU (orbity č.14 a 15). Nejpravděpodobnějším největším tělesem by měla být planeta velikosti Země.[14]

V současnosti (rok 2020) na základě mnoha důvodů astronomové o možnosti neobjevené planety pochybují.[15]