Hradčanská pahorkatina

Hradčanská pahorkatina je protažena ve směru SZ–JV, je asi 6 km dlouhá a 4 km široká, oproti okolní krajině vystupuje zhruba o 100 m výše a je poměrně výrazně tektonicky ohraničená. Nejsložitější morfologii má ve svém severovýchodním výběžku – Hradčanských stěnách (takto se někdy mylně nazývá celé pohoří) nad blízkou vesnicí Hradčany, kde jsou nejvíce vyvinuty četné formy selektivního zvětrávání a odnosu pískovců, i do forem malých skalních měst. Plošina je tvořena velmi rozmanitými pískovci jizerských vrstev, ve kterých se vyskytují jak šedé až hnědé kvádrové pískovce, tak žlutavé a někdy až cihlově červené vápnité pískovce. Pískovce, často ve formě převisů, jsou odkryty zejména v bezpočtu dílčích roklí, jež jsou na jiných místech zase střídány různými hřbety. Projevuje se zde velká svahová dynamika projevující se odlamováním skal a lokálními sesuvy. Pískovcová plošina je na několika místech proražena třetihorními čedičovými neovulkanity – vůbec nejvyšším vrcholem celého pohoří je Dub (458 m n. m.) v severozápadní části pohoří v oboře Velký Dub, druhý výrazný vrchol je Pecopala neboli Pec (453 m n. m.[3]) v jihovýchodní části pohoří.[2]

Čedičové skály na Pecopale

V geomorfologickém smyslu je Hradčanská pahorkatina podokrsek, jemuž je nadřazenou jednotkou okrsek Provodínská pahorkatina. Na severozápadě na území navazuje další, ale převážně již bezlesá skupina neovulkanitů patřící do Provodínské pahorkatiny – podokrsek Provodínské kameny. Další okolní jednotky vyššího řádu jsou Jestřebská kotlina a Českolipská kotlina.[4]

Přestože srážky jsou zde jsou jen průměrné a neprotéká zde žádný stálý vodní tok, působí pohoří vlhkým dojmem a je podobné Labským pískovcům – v roklích nalezneme skály porostlé mechovými koberci či mechové zahrádky. Na mnoha místech se udržují louže a mokřady. Je to způsobeno velkým množstvím jílových minerálů uvolněných z vápnitých pískovců, zvětralých vulkanitů a spraší. Okolní nížiny jsou naopak dosti vodnaté, jsou odvodňovány na severu Ploučnicí a jinde jejími přítoky – na východě Hradčanským a Břehyňským potokem a na jihu Robečský potokem s prominentním Máchovým jezerem.[2]

Je to možná poslední pískovcové pohoří, kde se běžně zachoval původní "před-borový" les. V okolí Ploučnice nalezneme prosvětlené doubravy podobného typu, jaké zde asi rostly v mezolitu, na pískovcích jsou zde běžné rozsáhlé bučiny a další listnaté stromy. Jinak je však území porostlé mladým jehličnatým lesem.[2]

Na různých místech pohoří byly nalezeny stopy (keramické zlomky a pazourky) po osídlení několika pravěkými kulturami.[2]

Celé území Hradčanské pahorkatiny je součástí chráněné lokality Ptačí oblast Českolipsko - Dokeské pískovce a mokřady a evropsky významné lokality Jestřebsko-Dokesko soustavy Natura 2000.[5] Jižní část území s vrchem Pecopala je chráněno v rámci národní přírodní rezervace Břehyně – Pecopala, dříve se vážně uvažovalo o rozšíření rezervace na celé území.[2]

• Hradčanské stěny
• Břehyně – Pecopala

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Hradčanská pahorkatina na Wikimedia Commons
• V Kumerském pohoří - díl z televizního cyklu Mizející místa domova s Václavem Cílkem na webu ČT
• NPR Břehyně – Pecopala na Lokality.geology.cz