Horní Podluží

Německé pojmenování obce bylo Ober-Grund, české Horní Grund. Přívlastek Ober byl použit k odlišení od Dolního Podluží. Dolní a Horní Grund se již rozeznával v roce 1566. Německý výraz grund znamená mimo jiné údolí, dolinu, úval či rokli. K odlišení bylo později přidáno Ober, česky Horní. Do roku 1947 se používalo odvozené jméno z němčiny, Ober Grunt.[4] Jméno Ober Grund měla na Děčínsku ještě jedna obec, Horní Žleb. České jméno Horní Podluží získala obec v roce 1947 dle návrhu žáka měšťanské školy Jiřího Maška podle polohy pod Lužickými horami a horou Luží.[5] Horní Grunt byl přejmenován na Horní Podluží dne 16. ledna 1948 vyhláškou ministra vnitra č. 7/1948 Sb., o změnách úředních názvů měst, obcí, osad a částí, povolených 1947.[6]

Místní část Žofín měla německý název Sophienhain, byla pojmenována na počest kněžny Žofie z Lichtenštejnu.[7] Světlík se německy jmenovaly „Lichtenberg“ podle knížecího rodu Lichtenštejnů. Název po roce 1945 vychází z chybného překladu první části názvu do češtiny (německy das Licht = světlo). Název byl zvolen k odlišení od sousedních osad Světliny 1.díl a Světliny 2.díl .[8] Místní části byly přejmenovány vyhláškou ministra vnitra ze dne 1. července 1947 č. 123/1947 Sb., o změnách úředních názvů měst, obcí, osad a částí povolených v roce 1946, a vyhláškou ministra vnitra ze dne 16. ledna 1948 č. 7/1948 Sb., o změnách úředních názvů měst, obcí, osad a částí, povolených 1947.[9]

Nejstarší zmínka o obci pochází z roku 1411,[10] kdy na jejím místě stávala osada Bernsdorf. Jednalo se o lánovou obec, založenou při obou březích potoka Lužničky. Přes obec tehdy vedla takzvaná Haňšpachská cesta, z hradu Tolštejna do dnešní Lipové (dř. Hainspach). Další významnou cestou byla cesta z Chřibské do Žitavy, která vedla podél potoka a v jejímž prostoru došlo k růstu osídlení a vzniku osad. V roce 1485 se Grunt uvádí jako součást majetku patřícímu k hradu Tolštejn. V roce 1566 se poprvé objevuje název Obergrundt . Roku 1607 se vesnice dostává do majetku Vchynského ze Vchynic a Tetova, pozdějších Kinských.[7] Vchynský byl důvěrníkem Albrecht z Valdštejna a jeho majetek se dostal do konfiskace, kdy přešel do rukou Lichtenštejnů. Velké škody způsobila třicetiletá válka, po Obnoveném zřízení zemském v roce 1627 nekatoličtí věřící, především luteráni navždy opouští obec. S nimi odchází obchodníci a řemeslníci.[11]

Sousoší Kalvárie

Ve 14. a v 15. pod vládou pánů ze Schlenitz došlo k rozkvětu zemědělství. Začal se zde zpracovával len, jehož pěstování pak mělo později ve zdejším kraji velkou tradici. Ve zdejších manufakturách se vyrábělo lněné zboží. Tkaní lnu však nemělo dlouhého trvání a ve zdejší oblasti se začala zpracovávat bavlna. Významnější se stala výroba manšestru a sametu. Postupem času z manufaktur vyrostly textilní továrny, s čímž souvisel i nárůst obyvatel. Vedle výroby bavlněného zboží a sametu zde byla i škrobárna, továrna na výrobu porcelánových květin a na krátkou dobu tiskárna.

Od roku 1855 má obec vlastní hřbitov, původní u kostela svaté Kateřiny společný pro Horní a Dolní Podluží byl uzavřen.

V roce 1885 byly k Hornímu Podluží přidruženy osady Světlík (Lichtenberg), Ladečka (Lichtenstein) a Žofín (Sophienheim).

Na počtu zdejších obyvatel se velmi podepsala druhá světová válka a následující vysídlení Němců, do té doby žilo v obci přes 2000 lidí, dnes jen něco málo přes 700.

V roce 1980 byla obec sloučena s Dolním Podlužím. V roce 1990 se opět osamostatnila.[10]

V roce 2008 obec získala titul Vesnice roku 2008 pro Ústecký kraj.[10]

Petružálkova skalka

Jižní část Horního Podluží se nachází na severní straně západní části Lužických hor, severní část obce se nachází ve Šluknovské pahorkatině. Rozloha katastru obce je 7,47 km², z toho 1,05 km² zaujímá orná půda, zahrady zaujímají 0,18 km², ovocné sady 0,01 km², trvalé travní porosty 4,83 km², lesní půda 0,52 km², vodní plochy 0,16 km², zastavěné plochy 0,14 km² a ostatní plochy 0,59 km².[15] Obec je dnes tvořena jedním katastrálním územím a skládá se ze čtyř místních částí: Horní Podluží, Ladečka, Světlík a Žofín.

Horní Podluží sousedí na severu s Varnsdorfem, na východě s obcí Dolní Podluží a na jihu s Jiřetínem pod Jedlovou. Na západě obec sousedí s obcí Rybniště.

Větrný mlýn Světlík (archivní foto, před rokem 1935)

Obcí protéká od západu z Velkého rybníka ležícím již na katastru obce Rybniště na východ do Dolního Podluží potok Lužnička. V obci se do něj vpravo od jihozápadu od sedla mezi Žulovcem a Šibeničním vrchem vlévá Malý stožecký potok (lidově Rybný potok^[zdroj?]), od severu od rybníku Světlík se vlévá další bezejmenný potok. Hlavní sídelní část vsi tvoří od západu Horní Podluží a na ně bezprostředně navazující východní část Žofín. Ladečka je oblast směrem k Velkému rybníku a Světlík je osídlení směrem k rybníku Světlík. Původní osada Světlík zanikla.

Hlavní komunikační tahy procházejí obcí východozápadním směrem, železniční trať vede při severním okraji obce. V blízko středu obce je železniční zastávka Horní Podluží, souběžně s ní vede silnice III. třídy přes Žofín směrem k Dolnímu Podluží, jižním okrajem obce obloukem silnice II/264 směrem do Jiřetína a také do Dolního Podluží.

Jižní části obce se nachází Chráněná krajinná oblast Lužické hory.

V severní části katastru se nachází Petružálkovy skály o nadmořské výšce 515 metrů.[16][17] V minulosti též nazývané jako U Petružálkovy skály, U Petržálkovy skály [18][19] Lidově též nazývaný jako Světlický vrch (zřejmě podle místní části Světlík).^[zdroj?] Již mimo katastr obce se nachází na hřebenu Lužických hor jihozápadně od obce nejbližší vrchy Žulovec o nadmořské výšce 565 metrů a Šibeniční vrch o nadmořské výšce 590 metrů.[20]

Na území obce se nachází přírodní rezervace Světlík. Minulosti se zde těžila rašelina a jedná se o lokálně významný mokřad. Vyskytuje se zde suchopýr pochvatý a suchopýr úzkolistý, dále prstnatec májový pravý, mochna bahenní, smldílek bahenní, ostřice latnatá a starček potoční.[21]

U Petružálkovy skalky se nachází skalky z tefritu, z nichž nejvyšší je vysoká přes 10 metrů. Mají nedokonale vyvinutou sloupcovitou odlučnost. Jsou pozůstatkem povrchového vulkanického tělesa, lávového pole, jehož podložím jsou pyroklastika.[22]

Dle sčítání lidu v roce 2001 žilo v Horním Podluží trvale 758 osob, z toho 353 žen. Celkem 702 občanů se hlásilo k české národnosti, 16 k slovenské, 19 k německé, 1 k polské, 1 k moravské a 1 k romské národnosti.[25] Z 758 osob bylo 91 věřících, z toho se 83 lidí hlásilo k římskokatolické církvi, 1 k církvi československé husitské, 2 k českobratrské církvi evangelické. 597 osob bylo bez vyznání a u 70 osob nebylo vyznání zjištěno.[25]

Na území obce se nenachází kostel či kaple, věřícím sloužil kostel svaté Kateřiny v Dolním Podluží. Na území obce se nachází několik drobných sakrálních památek, barokní plastika Kalvárie z roku 1757, dvě sochy svatého Jana Nepomuckého, socha svatého Josefa a několik dalších plastik a křížů. Dále se v obci nachází zvonička, které před válkou vyzváněla dvakrát denně. V poledne čas oběda a večer dětem čas návratu domů. Po válce ohlašovala úmrtí a od 70. let 20. století se nevyužívá.[26]