Luž

Luž (německy Lausche, lužickosrbsky Łysa) je výrazná znělcová hraniční hora. S nadmořskou výškou 793 metrů je nejvyšším vrcholem Lužických hor. Česká část hory leží v severní části okresu Česká Lípa, německá pak v jižní části zemského okresu Zhořelec. Z obou stran je hora dobře přístupná po turistických stezkách. Vrcholové partie hory jsou na českém i německém území chráněné jako přírodní rezervace.

Luž
Lausche
Zbytky restaurace na vrcholu Luže

Vrchol793 m n. m.
Prominence368 m ↓ E442 SE od Jítravy
Izolace25,8 km → Černá hora[1]
SeznamyNejprominentnější hory CZ #27
Lužické sedmistovky #1
Hory okresu Česká Lípa #1
Poznámkakruhový výhled
Poloha
StátČesko Česko
Německo Německo
PohoříLužické hory / Lužický hřbet / Jedlovský hřbet / Lužský hřbet
Souřadnice50°50′56″ s. š., 14°38′49″ v. d.
Luž
Horninaznělec
PovodíSvitávka (Ploučnice, Labe), Mandava (Lužická Nisa, Odra)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Poloha

Leží v katastrálním území obce Horní Světlá (katastr Horní Světlá pod Luží 675024) přímo na česko-německé státní hranici v severní části okresu Česká Lípa a celé České republiky, mezi vesnicí Horní Světlá na české a Waltersdorf v zemském okrese Zhořelec na saské straně. Je nejvyšší horou Lužických hor, Lužice a v Německu nejvyšší horou východně od Labe. V geomorfologickém členění patří do Lužického hřbetu (IVA-2A), okrsku Jedlovský hřbet (IVA-2A-a).[2]

Jméno

Nejstarší doložený název hory pochází z roku 1538, kdy se jí říkalo Spitzberg (Špičák). Obyvatelé německého Waltersdorfu ji však nazývali Mittagsberg (Polední hora). Při výhledu z jejich vesnice bývalo totiž slunce přímo nad horou.[3] Německý název Lausche je znám od roku 1631, český název Luž byl použit až v roce 1909 Josefem Kafkou v jeho ilustrovaném průvodci po Čechách.[4][5]

Přírodní rezervace

Ve vrcholové části je hora porostlá pralesními porosty, níže se vyskytují buk, klen, javor, smrk. Smrkové lesy při jižním úpatí byly poničeny exhalacemi a po roce 1970 z větší části vykáceny. Botanický průzkum v roce 1998 dokladoval řadu cenných druhů rostlin i mnoha živočichů. To bylo důvodem k snaze ekologů tuto část hory ochránit.

Přírodní rezervace Luž byla vyhlášena Správou CHKO Lužické hory v září 2011 s platností od 1. října 2011.

Z historie

O faktu, že přes vrchol vedla historická hranice mezi Čechami a Lužicí svědčí dochované hraniční kameny ze šestnáctého a sedmnáctého století. V roce 1823 na vrcholu nechal Karel Friedrich Mathäus z Waltersdorfu postavit dřevěný hostinec, který postupně rozšiřoval a v roce 1833 rozšířil i o malou rozhlednu. Nová prostornější budova (tzv. Lausche Baude) byla postavena až v roce 1882 zásluhou saských spolků. Stala se kuriozitou, protože ji hraniční čára rozdělovala na část německou (pod číslem 334 náležela k Waltersdorfu) a rakouskou (číslo 143, Horní Světlá - dříve Horní Lichtenwald).[6] Přímo uprostřed na střeše byla vybudována 10 metrů vysoká rozhledna. Byly zde i dvě poštovní schránky a turisté si museli dát pozor, zda lístek vhazují do německé, či rakouské.[7]

Chata na Luži byla oblíbeným výletním místem i za doby první republiky a poslední majitel ji provozoval až do konce druhé světové války.[8] 8. ledna 1946 byla chata vyhořela (pravděpodobně úmyslně zapálena). Později vzniklo několik plánů na výstavbu nové chaty, ale žádný z nich nebyl nikdy realizován.[6]

Nahoře byla nelegální stanice světelného telegrafu, přes kterou se posílala čísla kdysi oblíbené sázkové hry Lotynka z Žitavy dál na Prahu.[9] Majitel chaty byl za své nelegální počínání uvězněn.[10]

Na vrcholku jsou dnes pouze zbytky původní vyhořelé chaty (upravené jako vyhlídková terasa) a nevelký retranslační stožár na německé straně. Na vrchol vede z jihu Česká cesta, upravená zde pro excísaře Ferdinanda V., který podnikal ze svých Zákup po okolí četné výlety, ze severu v mnoha serpentinách Lužická cesta. Vrcholová návštěvní kniha zaznamenává ročně deset tisíc návštěvníků, převážně z Německa.[7]

Zázemí pro sport a turisty

Občerstvení a ubytování dnes zastávají Chata Pod Luží a sousední Lužická bouda v areálu Horní Světlá - Myslivny, zhruba 1 km jihovýchodně od vrcholu. Odtud nahoru vede červeně značená turistická trasa.[11] V okolí běžecké terény (běžecká trasa Lužický hřbet – Lauschekammweg; na české straně letní červené, dálková turistická trasa E3, a zimní oranžové značení, na straně SRN se jedná o modrou turistickou značku) je udržována společnými silami německou (Waltersdorf) i českou turistickou veřejností.

Na německé straně na severním svahu hory bývala obtížností černá sjezdovka s lyžařským vlekem; v současnosti v provozu v její spodní části menší sjezdovka v nadmořské výšce cca 600 metrů v místě zvaném Waltersdorfwache (byvší hraniční přechod do ČR pro pěší turistiku).

Výhled

Z vrcholové plošiny, přístupné z české i z německé strany, je výrazný nádherný rozhled od Krušných hor a Děčínského Sněžníku přes České středohoří, Vlhošť, Ralsko, Bezděz a Trosky až po Ještěd, Jizerské hory a vrcholky Krkonoš, na severu pak na města a kopce Šluknovského výběžku a Horní Lužice v Německu. Výhled k východu dnes znesnadňují vzrostlé stromy.[7]

Na německé straně vrcholu byla vybudována vyhlídková plošina s kruhovým výhledem, která byla otevřena 21. srpna 2020 u příležitosti Dne Horní Lužice.[12]

Odkazy

Reference

  1. Ultrakopce na Ultratisicovky.cz
  2. HOLEČEK, Milan. Lužické hory. Praha 1: Olympia, 2004. ISBN 80-7033-832-6. Kapitola Všeobecná část, s. 18.
  3. PODHORSKÝ, Marek. Liberecký kraj. Praha 7: freytag & berndt, 2002. ISBN 80-7316-032-3. Kapitola Českolipsko, s. 26.
  4. Turista, 1/2008, s. 10.
  5. Kafkův illustrovaný průvodce - Lužické hory - Dostupné online
  6. KÜHN, Jiří. Luž / Lausche [online]. luzicke-hory.cz [cit. 2016-08-30]. Dostupné online.
  7. RŮŽIČKA, Jiří; JORDÁKOVÁ, Jana; POZLOVSKÁ, Zuzana. Lužické hory do kapsy. Praha 1: KMa s. r. o.,, 2006. ISBN 80-7309-328-6. Kapitola Luž, s. 116.
  8. Turista, 1/2008, str. 11.
  9. Liberecký kraj – Českolipsko, str. 26
  10. Lužické hory do kapsy, str.116
  11. Mapa Lužické hory č. 14. 6. vyd. Praha: Trasa, 2010. ISBN 978-80-7324-289-3.
  12. Wie der Lausche-Turm eröffnet wird. www.saechsische.de [online]. [cit. 2020-11-15]. Dostupné online. (německy)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.