Herta Kašparová

Narodila se v budově třešťského nádraží do rodiny Sudetských Němců pocházejících ze Šumperska.[1] Její otec Alois,[2] zaměstnanec ČSD, sem byl umístěn jako výpravčí krátce před jejím narozením. Od narození měla zdeformovanou jednu nohu a nepatrně na ni napadala. Obecnou školu vychodila v Třešti, navštěvovala místního Sokola a měla rovněž řadu českých přátel. Rodina však měla ve většinově českém městě oportunistickou pověst - jakkoli během své přítomnosti ve městě mluvila německy, po Mnichovské dohodě se vystěhování do Německé říše bránila deklarací českého původu. Rovněž měnila podobu svého příjmení Kašpar/Caspar. Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava 15. března 1939 naopak skrz německý původ získala říšské občanství.

Díky konexím svého bratra začala Kašparová okolo roku 1940 pracovat na služebně německé kriminální policie v Jihlavě jako zapisovatelka a tlumočnice, v září 1942 nastoupila na stejnou pozici na ústředí ve Zlíně. Díky své dokonalé znalosti němčiny a češtiny se účastnila rovněž výslechů zadržených, rovněž spolupracovala s oddělením zlínského gestapa. Zřejmě s postupující frontou a blížící se Rudou armádou se na jaře roku 1945 vrátila ke svým rodičům do Třeště.

Radnice v Třešti

Po zprávách o vypuknutí Pražského povstání 5. května 1945 a postupujícím procesu osvobozování území Československa se rozvinul odpor proti německým okupantům ze strany českého obyvatelstva také v Třešti. 7. května převzali povstalci kontrolu nad městem a utvořili zde Národní výbor. V rámci msty na německém obyvatelstvu vtrhla skupina asi dvaceti ozbrojených mužů do nádražního bytu Kašparových, neboť výpravčí Kašpar byl velitelem zdejší jednotky německé domobrany Volkssturm,[3] která jej kompletně zdemolovala a vyrabovala. Všichni němečtí obyvatelé města byli pak shromážděni a uvězněni v prostorách městské školy, nezřídka na nich bylo pácháno lynčování a verbální či fyzické násilí.

O povstání v Třešti bylo informováno ve stále nacisty kontrolované Jihlavě a Třebíči a ještě téhož dne však dorazila do Třeště dvě trestná komanda Wehrmachtu a dalších německých jednotek, aby osvobodilo vězněné německé obyvatelstvo. Kašparová ve skupině poznala několik lidí, které znala ze svých předchozích zaměstnání, a následně pak byla vyzvána, aby označila české muže a chlapce, kteří u nich doma vykonávali prohlídku. Celkem jich takto vybrala jedenáct. Všichni vybraní byli záhy popraveni zastřelením na dvoře budovy radnice, s výjimkou jediného, který byl již předtím popraven s ostatními zajatými revolucionáři. Spekuluje se, že někteří z nich mohli být vybráni i z jiných důvodů, než byla přímá účast na razii u Kašparových, a jednalo se z její strany o osobní mstu.[4]

S ostatními osvobozenými Němci pak odjela z Třeště a usídlila se v rakouském Gmündu, kde pracovala jako pomocnice v domácnosti a pradlena, mj. v kuchyni pro následně dorazivší vojáky Rudé armády. Dne 2. února 1946 však byla poznána, eskortována zpět do Československa.

V rámci série procesů s pachateli válečných zločinů v září 1946 byla 13. září postavena před mimořádný soud konaný v městském Sokolském domě. Proti obviněním se hájila tím, že nevěděla, že budou tito muži popraveni, vzhledem k okolnostem situace a její znalosti schopností a způsobů německých ozbrojených jednotek to lze označit za účelovou obhajobu. Soud ji za kolaboraci s nacisty a zločinům proti českým lidem v odpoledních hodinách odsoudil k trestu smrti oběšením, který měl být vykonán dvě hodiny po vynesení rozsudku. Kašparová zažádala o prodloužení lhůty na tři hodiny, aby se mohla setkat se svým bratrem, čemuž soud vyhověl.

Pomník obětem druhé světové války v Třešti

Popravena byla v půl sedmé večer na louce za Třeští zvané Pod Kaštany nedaleko městského zámku, den předtím zde byl stejným způsobem popraven také vedoucí NSDAP v Třešti Walter Engelmann.[5] Soudní tribunál ji ještě jednou přečetl rozsudek. Následně byla, oděná v krátkých zdobených šatech, přivedena k šibenici a oběšena. Lékař poté konstatoval smrt. Její tělo bylo uloženo do rakve připravené pod šibenicí a odvezeno na Ústřední hřbitov v Jihlavě, kde byla pohřbena spolu s dalšími Němci, kteří zahynuli během a po konci války.[6] Události se zúčastnily tisíce lidí z Třešti i okolí, včetně žáků základních škol, byly zde dokonce prodávány vstupenky.

Teatrálnost popravy výrazně přispěla k tomu, že se akt stal jednou z posledních uskutečněných veřejných poprav na území Československa, poslední veřejné popravy proběhly v roce 1947[1]. Herta Kašparová se pak, paradoxně vedle například oběti komunistického režimu Miladě Horákové či psychopatické vražedkyni Olze Hepnarové, jednou z mála žen v Československu odsouzených k trestu smrti a popravených.

Ve městě bylo pak na paměť potlačeného povstání vztyčeno alegorické sousoší. Na místě popravy třešťských revolucionářů na dvoře městské radnice pak vznikl pietní památník.

Osudem Herty Kašparové se zabývá jedna z epizod dokumentárního cyklu Osudové okamžiky z produkce České televize, natočená roku 2004.

• Vykonané tresty smrti - Policie České republiky
• Zmínka v diplomové práci