Hermann Goedsche

Hermann Ottomar Friedrich Goedsche se narodil roku 1815 jako syn starosty v pruském Trachenbergu (dnes Żmigród v Polsku). Ačkoliv patřil na střední škole v Breslau k nejlepším, finanční situace jeho rodiny mu nedovolila dále studovat. Musel se proto roku 1833 stát poštovním úředníkem v obci Stralkowo (dnes Strzałkowo v Polsku). Poté pracoval v Suhlu (1834), Berlíně (1838), Bocholtu (1839) a Düsseldorfu (1844). Byl však také agentem provokatérem pruské tajné policie a po odhalení toho, že falšoval důkazy, musel poštovní službu opustit.[2]

Od roku 1848 pracoval pro berlínské Neue Preußische Zeitung (Kreuzzeitung) společně s významnými Němci jako byl Theodor Fontane nebo Otto von Bismarck. Roku 1853 odjel jako novinář do Turecka, odkud informoval o průběhu Krymské války. Spolupráci s novinami ukončil roku 1874 a odstěhoval se do Bad Warmbrunnu (dnes Cieplice Śląskie-Zdrój, součást polského města Jelení Hora), kde se stal ředitelem vojenského lázeňského domu. Zde také roku 1878 zemřel.[1]

Snahou Goedscheho bylo finančně si psaním přilepšit k platu poštovního úředníka, což se mu povedlo. Jeho první kniha Der letzte Währinger vyšla již roku 1835 pod pseudonymem Theodor Armin a byla velice úspěšná, stejně jako jeho ostatní romány.

Goedsche psal dobrodružné historické romány ovlivněné dílem Waltra Scotta a Charlese Sealsfielda, doplněné o sexuální brutalitu a další senzační prvky ve stylu Alexandra Dumase staršího, Paula Févala staršího a Eugèna Suea. Byl také otevřeně antisemitský a jako pruský šovinista měl hlubokou averzi vůči k britskému kolonialismu a všemu britskému vůbec. Jeho politické názory na „proradný Albion“ jsou v jeho románech jasně vyjádřeny. Proto také přijal anglický pseudonym sir Retcliffe, aby jeho postoje byly považovány za autentické.[1]

Goedsche má také nezanedbatelný podíl na vzniku protižidovského pamfletu Protokoly sionských mudrců.[p 1] Ve svém románu Biarritz (1868) popsal v kapitole Auf dem Judenkirchhof in Prag (Na židovském hřibově v Praze) ve stylu Dumasova Josefa Balsama, jak se zástupci dvanácti kmenů Izraele pravidelně jednou za sto let setkávají o půlnoci na Židovském hřbitově v Praze, aby zhodnotili výsledky svého dlouhodobého spiknutí na ovládnutí světa.[p 2] Mezi metody k dosažení tohoto cíle je získání pozemkového majetku, podkopání vlivu křesťanské církve, přeměna řemeslníků na průmyslové dělníky, infiltrace do vysokých veřejných úřadů, ovládnutí tisku atp. Tato fiktivní událost byla často později citována jako autentická, kapitola kolovala i v carském Rusku, je považována za jeden ze zdrojů Protokolů a slouží jako důkaz jejich pravosti. V nacistickém Německu vyšla kapitola samostatně v mnoha vydáních.[3][4] To mělo za následek, že po roce 1945 nejsou již Goedscheovy knihy tak často vydávány.[1]

• Der letzte Währinger (1835), pod pseudonymem Theodor Armin, román z posledních dnů Konstantinopole.
• Burg Frankenstein (1836, Hrad Frankenstein), pod pseudonymem Theodor Armin, román z dob císaře Fridricha Barbarossy, 3 díly.
• Die Sage vom Ottilien-Stein (1836), pověst.
• Die steinernen Tänzer (1837), pověsti ze starého Slezska, 2 díly.
• Nächte (1838–1839, Noci), romantické črty ze života, dva díly.
• Schlesischer Sagen-, Historien- und Legendenschatz (1839–1840, Poklad slezských pověstí, historií a legend).
• Das Todte Haus (1844).
• Mysterien der Berliner Demokratie (1848, Tajemství berlínské demokracie), pod pseudonymem Willibald Piersig.
• Enthüllungen (1849, Zjevení), anonymně.
• Die Russen nach Constantinopel! (1854, Rusové pod Konstantinopolí), příspěvek v východní otázce.
• Sebastopol. Historisch-politischer Roman aus der Gegenwart (1855–1857, Sevastopol), historicko-politický román ze současnosti o Krymské válce, česky jako Kříž a půlměsíc, čtyři díly:
  • Seine und Bosporus nebo (v pozdějších vydáních) Die Wölfin von Skadar (Skadarská vlčice),
  • Die Reveille der Völker nebo (v pozdějších vydáních) Das Testament Peters des Großen (Závěť Petra Velikého),
  • Von Silistria bis Sevastopol nebo (v pozdějších vydáních) Um das schwarze Meer (U Černého moře),
  • Ssewastopol.
• Jagbilder (1856, Lovecké obrázky).
• Nena Sahib, oder: Die Empörung in Indien (1858–1859, Nena Sahib aneb Povstání v Indii), česky jako Povstání v Indii, historicko-politický román o indickém povstání z roku 1857, tři díly:
  • Die Tyrannen der Erde (Tyranové země),
  • Die böse Saat (Zlé sémě),
  • Der Sünden Ernte (Žeň hříchů).
• Villafranca, oder: Die Kabinette und die Revolutionen (1860–1861, Villafranca), historický román ze současnosti, česky jako Revoluce za revolucí, tři díly:
  • Giuseppe Garibaldi,
  • Minen und Zünder,
  • Die Geißel der Zeit.
• Zehn Jahre! (1861–1864, Deset let), pokračování románu Villafranca, čtyři díly, česky jako Revoluce za revolucí.
• Magenta und Solferino (1864–1866), pokračování románu Zehn Jahre!, čtyři díly.
• Puebla oder Die Franzosen in Mexiko (1865–1867, Puebla aneb Francouzi v Mexiku), česky jako Poklad Inků, tři díly:
  • Der neue Argonautenzug,
  • Guyamas,
  • In der Sierra.
• Biarritz, román pojmenovaný podle francouzského města Biarritz, dvě části:
  • první část Gaëta-Warschau–Düppel (1868–1875), osm dílů.
  • druhá část Um die Weltherrschaft! (1876–1878), pět dílů.

• Revoluce za revolucí, Alois Hynek, Praha 1911, znovu 1931, přeložil K. Ch. a K.W., osm dílů, obsahuje romány Villafranca a Deset let.
• Povstání v Indii, Alois Hynek, Praha 1920, znovu 1929, přeložil K. Ch., tři díly: Tyranové země, Zlé sémě a Žeň hříchu.
• Poklad Inků, Alois Hynek, Praha 1930, přeložili Oskar Reindl a Josef Žemla, tři díly.
• Od Bajkalu k rudému moři,[p 3] Toužimský a Moravec, Praha 1934, přeložil Karel Čvančara, dva díly:.
  • Kněžna sibiřských plání,
  • Černé veličenstvo.
• Kříž a půlměsíc, Toužimský a Moravec, Praha 1934–1935, přeložil Karel Čvančara, tři díly:
  • Skadarská vlčice, Toužimský a Moravec, Praha 1934,
  • V zemi půlměsíce, Toužimský a Moravec, Praha 1934,
  • Pohřbený prapor, Toužimský a Moravec, Praha 1935.
• Tajemství židovského hřbitova v Praze, Orbis, Praha 1942, znovu 1943.