Agent provokatér

Rakousko-Uhersko si také udržovalo síť agentů.[3] Působení agentů provokatérů popisuje i román Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války.

Po okupaci Čech a Moravy nacistickým Německem a následném rozvíjení se odbojové činnosti začalo gestapo využívat agenty-provokatéry pro vytváření tzv. volavčích sítí, což byly odbojové organizace zakládané spolupracovníky gestapa z řad českého obyvatelstva (často se jednalo o již odhalené odbojáře, které se podařilo přesvědčit či zastrašit), které měly za cíl odhalovat další osoby z řad obyvatelstva ochotné působit proti okupační moci či získávat kontakty na další odbojové skupiny.[4]

Po převzetí moci v Československu v roce 1948 začala StB využívat agenty-provokatéry k zakládání protikomunistických odbojových skupin, které byly pod její úplnou kontrolou. Její členy poté pozatýkala a získané důkazy použila k jejich odsouzení. Pro tuto činnost StB využívala zkušeností gestapa z období německé okupace Čech a Moravy.[5] Agenti-provokatéři byli využíváni i k vyhledávání osob majících zájem o ilegální opuštění Československa. Za tímto účelem StB zorganizovala a provedla operaci známou jako Kameny, při které byla z kádrových zaměstnanců StB vytvořena fiktivní síť převaděčů a falešných pracovníků úřadoven CIC. Pomocí výslechů převáděných osob, které věřily, že se nacházejí ve SRN (ve skutečnosti se stále nacházely v Československu) se StB snažila získat informace o dalších protikomunisticky smýšlejích osobách v Československu.[6] Podle některých teorií byl princip agenta-provokatéra využit StB i v tzv. Babickém případě, kdy hlavní organizátor protistátní skupiny Ladislav Malý byl spolupracovník StB. Celý případ posloužil jako záminka pro zastrašení soukromých rolníků odmítajících vstoupit do JZD a kampani proti katolické církvi.[7]

Trestní řád umožňuje nasadit agenta.[8] Policejní provokatér ale nesmí přímo nabádat k trestnému činu.[9]