Henryk Roman Gulbinowicz

Narodil se 17. října 1923 ve vilniuské nemocnici svatého Rafaela[2][3] a své mládí prožil na statku svého otce ve vesnici Šukiškės blízko Vilniusu. Střední vzdělání získal na jezuitském gymnáziu ve Vilniusu.[2]

Roku 1944 byl přijat na vilniuský Vyšší duchovní seminář a zároveň započal svá filosoficko-teologická studia na teologické fakultě Vilniuské univerzity.[2] Po zisku maturity[2] vstoupil roku 1945 do Sekulárního františkánského řádu a přijal jméno Alois.[4] Toho roku také musel odejít na studia do Bělostoku, kam byly násilně přestěhovány obě univerzity, na kterých studoval. Dne 18. června byl v katedrále Nanebevzetí Nejsvětější Panny Marie v Bělostoku vysvěcen na kněze.[2]

Mezi lety 1951 a 1955 studoval morální teologii na Katolické univerzitě v Lublinu. V roce 1953 získal titul bakaláře a studium zde zakončil disertací a ziskem doktorátu.[2]

V letech 1950–1951 pracoval jako vikář na farnosti svatého Vincenta Ferrerského a apoštola Bartoloměje v Szudziałowě a zároveň byl prefektem tamějších základních škol. Po studiích působil v letech 1956–1959 jako vikář v Bělostoku. V roce 1960 se stal dočasným správcem farnosti svatého Vojtěcha v Nidzice a stejnou funkci vykonával v roce 1962 u farnosti svaté Máří Magdalény v Leginách.[2]

Od roku 1959 do roku 1970 přednášel na Vyšším duchovním semináři v Olštýně morální teologii a etiku. V roce 1960 se stal školním prefektem, v roce 1962 prorektorem a v letech 1963–1970 zastával funkci rektora.[2]

Mimo učitelství působil mezi lety 1961 a 1962 také jako soudce prosynodálního biskupského soudu v Olštýně. V roce 1966 se stal členem diecézní umělecké komise a roku 1968 členem diecézní vydavatelské rady. V roce 1963 získal hodnost čestného kanovníka varmijské kapituy.[2]

12. ledna 1970 jej papež Pavel VI. jmenoval apoštolským administrátorem vilniuské arcidiecéze v Polsku se sídlem v Bělostoku a titulárním biskupem diecéze Acci.[5] Do úřadu nastoupil 17. ledna[2] a 8. února obdržel biskupské svěcení od kardinála a primase polského Stefana Wyszyńského.[1][2] Krátce po převzetí úřadu apoštolského administrátora založil diecézní středisko pro výchovu kněží a pastorační katechetické centrum. Také dokončil reorganizaci správního rozdělení diecéze.[2]

15. prosince 1975 byl jmenován a 3. ledna následujícího roku nastoupil do úřadu vratislavského arcibiskupa. Slavnostní uvedení do vratislavské katedrály se konalo 2. února 1976. Roku 1981 založil arcibiskupskou charitativní komisi a v roce 1989 arcidiecézní pobočku Caritas Internationalis. Na přelomu let 1989 a 1990 se stal patronem Evropského setkání mladých ve Vratislavi.[2]

25. května 1985 kreoval papež Jan Pavel II. Henryka Gulbinowicze kardinálem.[2] Jako titulární mu byl určen kostel Neposkvrněného početí Panny Marie v Grottarosse (italsky Santa Maria Immacolata a Grottarossa)[1][2]. Slavnostní kardinálské uvedení do katedrály ve Vratislavi se konalo 1. června 1985.[2]

V čele vratislavského arcibiskupství stál Henryk Gulbinowicz do 3. května 2004, kdy papež přijal jeho rezignaci a zároveň jmenoval jeho nástupce – Mariana Gołębiewského.[6]

V den svých osmdesátých narozenin 17. října 2003 ztratil právo účastnit se konkláve[7] a nebyl proto přítomen volbě v roce 2005 ani 2013.[8]

Dne 6. listopadu 2020 bylo prostřednictvím apoštolské nunciatury ve Varšavě oznámeno, že kardinál Gulbinowicz byl potrestán za skutky sexuálního obtěžování a homosexuálního chování, kterých se v minulosti dopustil. Trest, který mu byl Svatým stolcem udělen, zahrnuje zákaz účasti na bohoslužbách, zákaz užívání biskupských insignií, ztrátu práva na pohřeb v katedrále a zaplacení příslušné sumy peněz jako dar Nadaci sv. Josefa ve prospěch obětí sexuálního zneužívání.[9]

• Dětské ocenění „SERCA“ – 2000[10]
• Řád úsměvu – 2001[11]
• Řád bílé orlice – 17. října 2008 usnesením polského prezidenta Lecha Kaczyńského[12]
• Velkodůstojnický kříž s hvězdou řádu Polonia Restituta – 3. února 1995 usnesením prezidenta Lecha Wałęsy[13]
• Záslužná zlatá medaile kultury Gloria Artis – 2006[14]
• Zlatý odznak zásluhy o požární ochraně – 2009[15]
• Litevská medaile Ministerstva kultury „Nes své světlo a věř“[16]
• Čestný odznak za zásluhy Varmijsko-mazurského vojvodství[17]

• Vratislav – 1996, Civitate Wratislaviensi Donatus[1][2]
• Lądek-Zdrój – 1998[1]
• Oława – 1999[18]
• Bardo – 2000[19]
• Bělostok – 2000[20]
• Dzierżoniów – 2000[21]
• gmina Ziębice – 2000[22]
• Sobótka – 2003[23]
• gmina Pieszyce – 2006[24]
• gmina Orneta – 2010[25]
• Slezské Zoubkovice – 2010[26]
• město a gmina Ścinawa – 2011[27]
• Třebnice – 2011[28]
• Dolní Slezsko – 2004, Civi Honorario[29]

• Papežská teologická fakulta, Vratislav – 1996
• Zemědělská univerzita, Vratislav – 2000
• Polytechnická univerzita, Vratislav – 2003
• Lékařská univerzita, Vratislav – 2009[30]
• Katolická univerzita, Lublin – 2007, zároveň mu byl obnoven jeho stávající doktorát[31][32]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Henryk Gulbinowicz na polské Wikipedii.

• Seznam kardinálů zemřelých ve 21. století
• Seznam polských kardinálů
• Seznam kardinálů jmenovaných Janem Pavlem II.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Henryk Roman Gulbinowicz na Wikimedia Commons
• (anglicky) Catholic-hierarchy
• (polsky) Oficiální stránky Vratislavské arcidiecéze Archivováno 16. 10. 2013 na Wayback Machine
• (anglicky) Gcatholic
• (anglicky) Profil v biografickém slovníku kardinálů Salvadora Mirandy

Předchůdce: Wincenty Urban kapitulní vikář

Vratislavský arcibiskup 1976–2004

Nástupce: Marian Gołębiewski