Helena Karađorđević

Helena či Elena (Jelena) se narodila 4. listopadu 1884 v Cetinje, hlavní městě čenohorského knížectví, kterému vládl její děd Nikola I. Petrović-Njegoš. Jejím otcem byl srbský princ a od roku 1903 král Petr I. Karađorđević a matkou byla čenohorská princezna Zorka Petrović-Njegoš. Helena měla dva mladší bratry, Jiřího a Alexandra, kteří oba byli dědicové trůnu, ale pouze Alexandr se stal po smrti otce v roce 1921 králem.

Po svatbě žila se svým manželem v Rusku, kde je zastihla bolševická revoluce. Helena dobrovolně následovala svého manžela do Alapajevsku, kde byl vězněn. Tam byl také 18. července 1918 spolu s dalšími velkoknížaty a bratry Konstantinem a Igorem a Alžbětou Hesensko-Darmstadtskou (sestrou carevny Alexandry Fjodorovny) zavražděn. Helena sama byla vězněna v Permu, kde zůstala do doby než byla objevena norskými diplomaty. Poté byla přemístěna do Kremlu, do doby než jí byl povolen odchod do Švédska, kde se opět setkala se svými dětmi.

Poté zůstala ve francouzském Nice, kde jako vdova žila až do své smrti.

Za muže si Helena vzala ruského knížete Jana Konstantinoviče, svatba proběhla 21. srpna 1911 v Petrohradu. Pár měl syna a dceru:

• Vsevolod Ioannovič (1914–1973)
• Kateřina Ioannovna (1915–2007)