Alapajevsk

Vývoj počtu obyvatel v posledních padesáti letech udává graf níže.

Alapajevsk je jedno z nejstarších center železářské metalurgie na Uralu (první podnik zde byl postaven v roce 1704). První zmínka o něm pochází z roku 1639, městem se oficiálně stal v roce 1781. Je znám svými povrchovými doly a četnými podniky, ale poslední metalurgický závod zde byl zavřen na počátku 90. let 20. století.

Město je železničním uzlem tratí Jekatěrinburg – Nižnij Tagil – Alapajevsk a Jekatěrinburg – Arťomovskij – Alapajevsk – Serov. Vybudována byla silnice Alapajevsk – Murzinka – Petrokamenskoje, jež spojuje město s Nižním Tagilem. Kromě toho v Alapajevsku začíná v současnosti největší úzkokolejná železniční trať v Rusku.

Alapajevská šachta

Město je neblaze proslulé i jako místo násilné smrti příslušníků carské rodiny: v červenci roku 1918 zde byli bolševiky zavražděni velkokněžna Jelizaveta Fjodorovna (později svatořečená) a její tajemnice, řeholnice Varvara Jakovlevová, velkokníže Sergej Michajlovič a jeho tajemník Fjodor Remez, knížata imperátorské krve Ivan Konstantinovič, Konstantin Konstantinovič a Igor Konstantinovič a kníže Vladimir Pavlovič Palei.

Vězňové byli do Alapajevska převezeni z Jekatěrinburgu v červenci roku 1918 a byli zde zavřeni v budově základní školy. V noci na 18. července roku 1918, den poté, co bolševici zavraždili cara Mikuláše II. a jeho rodinu, byli zabiti i tito členové carské rodiny. Podle Vasilije Rjabova, očitého svědka události, vrahové vtrhli v noci do školy, kde věznění spali, a řekli jim, že budou převezeni na bezpečnější místo. Poté jim zavázali oči a spoutali ruce. Všichni poslechli, pouze velkokníže Sergej Michajlovič odmítl s tím, že ví, že je povezou na popravu. Podvolil se teprve poté, co byl střelen do paže. Vězňové dostali příkaz jít se zavázanýma očima a spoutanýma rukama po deskách až k ústí šachty dolu, Sergej opět jako jediný neuposlechl, vrhl se na ozbrojence a byl zastřelen. Všechny ostatní ozbrojenci udeřili do hlavy, živé svrhli do šachty. Do jámy za nimi hodili dva granáty, aby destruovali šachtu a živé i mrtvé zasypali. Když byla později těla z šachty vytažena, bylo zjištěno, že některé oběti pád přežily a umíraly dlouze v důsledku zranění, žízně a hladu. Zranění knížete Ivana bylo ovázáno kusem Jelizavetina roucha. Rolníci z okolí vyprávěli, že několik dní se z šachty ozýval zpěv modliteb.

Vedle budovy školy dodnes roste jabloň, kterou měla podle ústního lidového podání zasadit svatá velkokněžna Jelizaveta Fjodorovna.