Souhvězdí Hadonoše

Souhvězdí Hadonoše obsahuje 5 hvězd jasnějších 3. magnitudy:

α Oph (Ras Alhague, arabsky رأس الحواء‎ „hlava krotitele hadů“) je nejjasnější hvězdou v Hadonoši. Je to dvojhvězda vzdálená od Země 47 světelných let, kterou tvoří bílá hvězda spektrální třídy A5 s hmotností 2,4 hmotností Slunce a její slabší průvodce, který není běžnými hvězdářskými dalekohledy viditelný.[2]

Barevná fotografie souhvězdí Hadonoše, jak může být vidět pouhým okem.

η Oph (Sabik, arabsky: „první přicházející“) je druhou nejjasnější hvězdou v Hadonoši (Bayerovo označení obvykle přiřazuje druhé nejjasnější hvězdě v souhvězdí písmeno „β“, ale souhvězdí Hadonoše je v tomto ohledu jednou z mnoha výjimek, protože jsou jeho nejjasnější hvězdy označeny spíše podle své polohy).[4] Také Sabik je dvojhvězda, kterou nelze rozlišit běžnými hvězdářskými dalekohledy. Od Země je vzdálená asi 85 světelných let, na obloze dosahuje magnitudy 2,4 a jejími složkami jsou dvě bílé hvězdy s magnitudami 3,1 a 3,6.[2]

ζ Oph (Han) má magnitudu 2,6 a je to mladá horká hvězda spektrální třídy O9, která je od Země vzdálená kolem 450 světelných let. Její hmotnost je 20 násobkem hmotnosti Slunce.[5] Její jas je velmi výrazně tlumen mezihvězdným prachem, jinak by dosahovala magnitudy 1.[2]

δ Oph (Yed Prior, „yed“ znamená arabsky „ruka“, „prior“ latinsky „přednější“, představuje přední část levé ruky Hadonoše)[6] leží na hranici se souhvězdím Hada, má magnitudu 2,7 a od Země je vzdálená 170 světelných let. Jde o červeného obra spektrální třídy M1, jehož červené zbarvení je rozeznatelné i pouhýma očima.[2]

β Oph (Cebalrai, arabsky „pastýřův pes“) dosahuje magnitudy 2,77 a je to oranžový obr spektrální třídy K2 vzdálený od Země 82 světelných let.[7]

Umělecká představa exoplanety GJ 1214 b. Autor: ESO/L. Calçada

Barnardova šipka je hvězda s největším vlastním pohybem na obloze a ve střední Evropě je to po Slunci druhá nejbližší pozorovatelná hvězda, vzdálená od Země pouze 6 světelných let. K jejímu spatření je však nutný dalekohled o průměru alespoň 60 mm, protože má magnitudu 9,5. Je to červený trpaslík třídy M4, který má pouze 17 % sluneční hmotnosti. Nejblíže ke Slunci, vzdálená pouhé asi 4 světelné roky, by se měla nacházet za přibližně 10 000 let.[2] V roce 2018 u ní byla objevena kamenná exoplaneta s hmotností více než trojnásobnou proti Zemi.[8] Její označení je Barnardova hvězda b.[8]

V Hadonoši se také nacházejí dvojhvězdné systémy 36 Ophiuchi a 70 Ophiuchi, které se oba skládají ze dvou oranžových trpaslíků podobných Slunci, ale chladnějších a slabších. Oba systémy jsou od Země méně než 20 světelných let daleko a dají se rozlišit i malými dalekohledy. 36 Ophiuchi má navíc ještě třetího oranžového trpaslíka, který je vidět 12 úhlových minut východně od hlavní dvojhvězdy.[2]

GJ 1214 b je exoplaneta obíhající kolem červeného trpaslíka GJ 1214, který je od Země vzdálen 42 světelných let. Exoplaneta byla nalezena v roce 2009, má šestinásobek hmotnosti Země a svoji mateřskou hvězdu obíhá po velmi výstředné dráze.[9]

Kulové hvězdokupy

V souhvězdí Hadonoše se nachází 25 kulových hvězdokup a není to náhoda. Sousední souhvězdí Střelce je totiž místem oblohy, ve kterém se při pohledu ze Země nachází střed Galaxie. Právě hojný výskyt kulových hvězdokup v této části oblohy vedl v roce 1917 Harlowa Shapleyho k myšlence, že se střed Galaxie musí nacházet ve velké vzdálenosti od Země směrem k souhvězdí Střelce.[3] Ze 25 je jich 7 tak jasných, že se dostaly do Messierova katalogu.

M10 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu

Nejjasnější kulovou hvězdokupou v souhvězdí Hadonoše je Messier 62 (M 62), ale leží na jižním okraji souhvězdí u hranice se souhvězdím Štíra, takže ve střední Evropě vychází pouze nízko nad obzor. Díky své jasnosti 6,45 magnitudy[10] je však viditelná i triedrem. Od Země je vzdálená 22 tisíc světelných let, ale od jádra Galaxie necelých 6 000 světelných let,[10] takže slapová síla jádra způsobuje protažení jejího tvaru.[11]

Další jasnou kulovou hvězdokupou je Messier 10, která se svou vzdáleností 14 tisíc světelných let leží mnohem blíže k Zemi než M 62 a díky tomu má také větší úhlovou velikost 20′.[12] Několik jednotlivých hvězd se v ní dá rozeznat i středně velkým hvězdářským dalekohledem.[2]

Messier 12 je málo zhuštěná kulová hvězdokupa 9. stupně podle Shapleyho–Sawyerové klasifikace.[13] V porovnání s M 10 je o trochu vzdálenější, má menší úhlovou velikost a je trochu méně jasná.

Messier 19 leží necelých 5 000 světelných let od jádra Galaxie[10] a je ještě protaženější než M 62, takže je dokonce považována za nejoválnější známou kulovou hvězdokupu.[2][14]

M14 na amatérském snímku. Autor: Hunter Wilson

Messier 14 má absolutní hvězdnou velikost -9,0[10] tedy větší než další jasné kulové hvězdokupy tohoto souhvězdí, M 10 a M 12 (větší absolutní hvězdnou velikost -9,1 má pouze M 62), které ovšem leží blíže k Zemi a zdají se tedy být jasnější. Svítivost hvězdokupy je srovnatelná se 400 000 sluncí.[15] I tato hvězdokupa je viditelná triedrem, ale na hvězdy ji začíná rozkládat až velký hvězdářský dalekohled.[2]

Za příznivých podmínek je triedrem viditelná i kulová hvězdokupa Messier 9, která také leží blízko jádra Galaxie.[2] Její magnituda je 7,7[10] a na severozápadní straně ji částečně zastiňuje temná mlhovina Barnard 64.[16]

V malých dalekohledech je snadno viditelná i kulová hvězdokupa Messier 107,[2] která má magnitudu 7,9.[10] Dosahuje 10. stupně podle Shapleyho–Sawyerové klasifikace, takže je uprostřed pouze slabě zhuštěná.[17]

80′ severovýchodně od M 9 leží NGC 6356,[16] která je od Země vzdálená 48 000 světelných let a má magnitudu 8,25.[10] V jižním výběžku souhvězdí se dají malým až středním dalekohledem vyhledat ještě další slabší kulové hvězdokupy, například NGC 6284, NGC 6293, NGC 6304, NGC 6316 a NGC 6355.[2]

Otevřené hvězdokupy

Nejjasnější, nejrozsáhlejší a k Zemi velmi blízkou otevřenou hvězdokupou tohoto souhvězdí je Melotte 186 (Cr 359), která má úhlovou velikost 240′ (4°), od Země je vzdálená kolem 800 světelných let[18] a protože je 3. magnitudy,[19] je viditelná i pouhým okem.

Otevřená hvězdokupa IC 4665

IC 4665 je mladá jasná a rozsáhlá otevřená hvězdokupa s magnitudou 4,2[20] vzdálená od Země pouhých 1 150 světelných let.[18] Je velmi jasná, takže je na tmavé obloze viditelná i pouhým okem jako mlhavá skvrna,[2] ale nejlépe je viditelná triedrem, protože v dalekohledech už se nemusí vejít do zorného pole. Její stáří je kolem 40 milionů let.[18][20]

Také NGC 6633 je velmi jasná a rozsáhlá, takže je vidět pouhým okem jako mlhavá skvrnka,[2] ale s odhadovaným stářím 426 milionů let[18] je alespoň 10x starší než IC 4665. I ona se nachází poměrně blízko k Zemi, vzdálená je pouhých 1 225 světelných let.[18] Její výraznou vlastností je protažený tvar viditelný v triedru. Hvězdářský dalekohled ji rozloží na několik desítek hvězd.[2]

Další rozsáhlou a blízkou otevřenou hvězdokupou je Collinder 350, která má úhlovou velikost 39′ a od Země je vzdálená asi 900 světelných let.[18] Malý dalekohled v ní umožní rozeznat 2 desítky hvězdy slabších 8. magnitudy.[2]

NGC 6572 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu

Planetární mlhoviny

Nejsnadněji pozorovatelnou planetární mlhovinou v Hadonoši je NGC 6572. Při své magnitudě 8 je poměrně jasná, ale má malé rozměry, takže je potřeba pozorovat ji při velkém zvětšení.[2]

Výrazně slabší je mlhovina NGC 6369, která se někdy nazývá Malý duch. Ze střední Evropy je obtížně pozorovatelná, protože vychází jen nízko nad obzor a dosahuje pouze 11. magnitudy. Hlavní prstenec mlhoviny má úhlovou velikost asi 30′.[2] Podobně jasná a podobně velká je i planetární mlhovina NGC 6309.[21]

Temná mlhovina Dýmka

Temné mlhoviny

Nejvýraznější temnou mlhovinou tohoto souhvězdí je Mlhovina Dýmka. Mlhovina zakrývá hustá pole hvězd na pozadí a svůj název dostala podle svého zahnutého tvaru.[22] Shlukováním tmavého plynu a prachu v ní vznikají nové hvězdy.[23] Od Země je vzdálená asi 450 světelných let[22] a její skutečný rozměr je 6 světelných let.[23]

Galaxie

V souhvězdí Hadonoše je možné najít i několik galaxií. Nejjasnější z nich je obří spirální galaxie NGC 6384, která má magnitudu 10,5 a úhlovou velikost 6,0′×4,3′. Je to objekt viditelný až středně velkými hvězdářskými dalekohledy. Tato galaxie je od Země vzdálená asi 80 milionů světelných let.[2]

Zajímavou galaxií je NGC 6240, která ukazuje výsledek doznívajícího sloučení dvou galaxií. Z obou galaxií vycházejí dlouhé proudy srážkou vyvržených hvězd, plynu a prachu a jsou místem, kde překotně vznikají nové hvězdy. Tento objekt je od Země vzdálen 400 milionů světelných let.[24]