Gyula

Rozkládá se v jihovýchodní části Maďarska. Na jihovýchodě sousedí s rumunskými župami Arad a Bihor. V Maďarsku pak sousedí s obcemi Elek a Kétegyháza na jihu, Szabadkígyós na západě, Békéscsaba na severozápadě, Doboz a Sarkad na severu.

Městem protéká zhruba od jihu na sever řeka Fehér-Körös (Bílý Kriš). Při severním okraji pak protéká řeka Fekete-Körös (Černý Kriš). Zhruba 2 km od hranice s Rumunskem je z řeky Bílý Kriš vyveden směrem na západ vodní kanál Élővíz-csatorna (vodní kanál Živá voda).

Obnovený hrad.

Budova nádraží a vlak Bzmot.

Gymnázium Ference Erkela v Gyule.

První písemná zmínka pochází z roku 1313, kdy byl zmíněn místní klášter (pod názvem Gyulamonostor). Ve stejném století byla budována v jeho blízkosti pevnost, nicméně dokončena byla až v polovině 16. století. Byla vlastnictvím rodiny Maróthyů a později Jana Korvína. Turci dobyli Gyulu v roce 1566. Po nějakou dobu bylo město centrem sandžaku (turecké správní jednotky), byla sem přesunuta správa z nedalekého Aradu. V Gyule se usídlili někteří turečtí obchodníci. Jako město se čtyřmi čtvrtěmi, třemi školami (medresami) a dvěma mešitami jej popsal turecký cestoval Evliya Çelebi v druhé polovině 17. století.

V závěru turecké okupace Uher klesal nápadně počet obyvatel, což snižovalo výnosy z daní pro místní správce. Turci se proto rozhodli v roce 1693 Gyulu dosídlilt. S postupem křesťanských vojsk nicméně ztráceli jedno město za druhým, až se Gyula stala jedním z mála měst na řece Mureș, které ještě drželi. Když byli nakonec i odsud Turci vyhnáni (resp. vzdali se bez boje), bylo město zcela opuštěno a následně bylo znovu kolonizováno. Z Gyuly odešlo po dobytí křesťanským vojskem cca 1500 tureckých vojáků. Maďarský šlechtic János Harruckern pozval maďarské, německé a rumunské osadníky, kteří pomohli znovu zalidnit a vybudovat město. Gyula byla obnovena na počátku 18. století, a to i přes Rákócziho povstání a obléhání města. Obléhající si povšimli, že ještě na počátku 18. století byly zdi hradu poškozené z bojů s Turky.

V závěru 18. století se postupně se vzrůstajícím počtem obyvatel postupně navyšoval i podíl obdělávané půdy. Roku 1738 zasáhla město epidemie moru.

Během 18. a 19. století zasáhly Gyulu časté požáry; jen mezi lety 1782 až 1882 jich bylo sedm. Nejničivější se odehrál roku 1801. Nejinak tomu bylo i v případě povodní, které často decimovaly město. V roce 1843 bylo zaplaveno Bílým Krišem okolo dvou set domů. Další povodeň město postihla roku 1888. Na ochranu před ním bylo rozhodnuto o výstavbě valu, který byl později na počátku 20. století ještě navýšen. V téže době byla také postavena továrna na punčochy, která měla pobočný závod i v dnes rumunském Temešváru. Byla jednou z největších v regionu.

Budova místní radnice byla dokončena roku 1861. V závěru 19. století přišli do Gyuly bulharští kolonisté, kteří zde rozvíjeli zahradnickou tradici. Díky tomu je místní zahradnictví proslulé v celém Maďarsku. V 60. letech 19. století za pomoci finančního příspěvku od Jánose Mogyoróssyho byly položeny základy místního muzea.

Konec první světové války a ustanovení nových hranic Gyulu závažným způsobem zasáhly. Nově vzniklá hranice s Rumunskem se nyní nacházela jen několik málo kilometrů východně od města. Řada vesnic, které byly na město ekonomicky navázané se ocitly na druhé straně hranice a administrativně byly připojeny k jiným městům, např. Chișineu-Criș a dalším. Období nového státu, politické nestability a ekonomické krize (po roce 1929) vedly k velké vlně vystěhovalectví z Gyuly, zavírání podniků a nezaměstnanosti.

V původním zámku Almasy byly později (v roce 1942) vybudovány lázně. V roce 1959 byly rozšířeny. Na počátku 60. let 20. století byl obnoven místní hrad.

Kromě uvedeného zámku (kaštelu) a hradu se zde nachází také zemědělské muzeum [3] a rodný dům skladatele Ference Erkela.

Nedaleko od města se nachází také les Mályvádi.[3]

V Gyule sídlí potravinářský závod na výrobu salámů.[2]

Obyvatelstvo je především maďarské národnosti. K národnosti rumunské se přihlásily cca 3 % obyvatel města. Počet obyvatel města postupně klesá, v roce 2013 zde žilo 31 tisíc obyvatel, roku 2019 to bylo dvacet devět tisíc obyvatel.

Městem prochází hlavní silnice č.44 vedoucí z města Kecskemét směrem do Rumunska. Jihovýchodně od Gyuly se nachází silniční hraniční přechod, jehož význam je vzhledem k silničnímu tahu směřujícímu do Aradu v Rumunsku značný. Byl otevřen v roce 1970. Město je s regionálním centrem (Békéscsaba) spojeno pomocí čtyřproudé rychlostní silnice.

Železniční spojení zajišťuje regionální železniční trať z Békéscsaby na jihovýchod země (do rumunské Salonty) č. 128. hlavní nádraží je umístěno severně od středu města.

Z Gyuly pocházely následující známé osobnosti:

• Imre Bródy (1891-1944), maďarský fyzik
• Albrecht Dürer starší (1427–1502), otec Albrechta Dürera
• Ferenc Erkel (1810–1893), maďarský skladatel
• Imre König (1901–1992), hráč šachu
• László Krasznahorkai (*1954), maďarský spisovatel
• George Pomutz (1818-1882), americký diplomat a generál
• Robert Angelusz, sociolog
• Béla Bánáthy, vědec

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Gyula na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky