Nikolaj Vasiljevič Gogol
Nikolaj Vasiljevič Gogol, rusky Николай Васильевич Гоголь, ukrajinsky Мико́ла Васи́льович Го́голь (Mykola Vasyl'ovych Hohol) (20. březnajul./ 1. dubna 1809greg., Soročynce, dnes Velyki Soročynci, Poltavská oblast – 21. únorajul./ 4. března 1852greg., Moskva) byl ruský prozaik a dramatik, který pocházel z vesnice ležící na území dnešní Ukrajiny,[1][2][3] představitel ruského romantismu s velmi silnými prvky kritického realismu, za jehož zakladatele je v ruské literatuře považován.
Nikolaj Vasiljevič Gogol | |
---|---|
N. V. Gogol v roce 1841, malba od Fjodora Antonoviče Mollera | |
Rodné jméno | Микола Васильович Яновський a Николай Васильевич Яновский |
Narození | 1. dubna 1809 Soročince Ruské impérium |
Úmrtí | 4. března 1852 (ve věku 42 let) Moskva Ruské impérium |
Místo pohřbení | Danilovský monastýr (do 1931) Novoděvičí hřbitov (od 1931; 55°43′28″ s. š., 37°33′18″ v. d.) |
Pseudonym | В. Алов |
Povolání | dramatik, historik, literární kritik, učitel, básník, prozaik, publicista, autor a spisovatel |
Národnost | Ukrajinská |
Alma mater | Petrohradská státní univerzita |
Žánr | próza a drama |
Literární hnutí | Romantismus (literatura) |
Významná díla | Večery na samotě u Dikaňky, Mirgorod, Revizor Hráči Mrtvé duše Ženitba, Petrohradské povídky |
Rodiče | Vasyl Panasovych Gogol-Yanovsky a Maria Ivanovna Gogol |
Vlivy | Jekatěrina Michajlovna Chomjakovová Thomas de Quincey Alexandr Sergejevič Puškin Ernst Theodor Wilhelm Hoffmann |
Podpis | |
„Proboha, smějte se častěji, je to jediný spolehlivý lék na všechny nemoci.“ | |
multimediální obsah na Commons | |
citáty na Wikicitátech | |
Plné texty děl na Projektu Gutenberg | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Biografie
Pocházel z rodiny středních statkářů (Gogolovi měli asi 80 nevolníků). Jeho otec byl vášnivý milovník divadla, psal verše i komedie. Založil divadlo, v němž malý Gogol hrál – zásadně ženské role. Byl vychován v přesvědčení, že je geniální a zázračné dítě. Podle rodinné legendy pocházel ze starodávné ukrajinské kozácké rodiny a byl potomkem slavného kozáka Ostapa Hohola, který byl koncem 17. století hejtmanem na Ukrajině.[4]
Po absolvování gymnázia odešel koncem roku 1828 do Petrohradu, kde byl přijat do divadla, ale nebyl úspěšný. Poté se pokusil vydat své básně a uspořádat výstavu svých obrazů, ale setkal se s velkou kritikou. Nakonec působil jako úředník. Léta 1836–1839 strávil většinou v Itálii. Roku 1844 podnikl cestu do Jeruzaléma.
Před svou smrtí prožíval Gogol hlubokou depresi, začínal podléhat náboženským a mystickým náladám a pochybnostem o smyslu činnosti a svého díla a je poměrně pravděpodobné, že zešílel.
Na Gogolovu tvorbu navazuje prakticky celá ruská literatura 2. poloviny 19. století. Za nejlepší z jeho díla jsou považovány povídky, kde plně využil své vypravěčské umění a schopnost spojovat reálné s fantastickým.
Díla
- Hans Küchelgarten (1829, Ганs Кюхeльгapтeн), poema, neúspěšná sentimentální idylka napsaná pod pseudonymem V. Alov, jejíž neprodaný náklad Gogol sám skoupil a zničil.
- Večery na samotě u Dikaňky (1831–1832, Вечера на хуторе близ Диканьки), dvoudílný cyklus humorně i strašidelně laděných povídek a pohádek z Ukrajiny.
- Několik slov o Puškinovi (1835, Несколько слов о Пушкине), literárně-kritická studie,
- Arabesky (1835, Арабески), sborník statí a povídek, který obsahuje tři tzv. petrohradské povídky Něvská třída (Невский проспект), Bláznovy zápisky (Записки сумасшедшего) a Podobizna (Портрет).
- Mirgorod (1835, Миргород), sbírka novel, vlastně jakési pokračování Večerů na samotě u Dikanky, z nichž nejznámější je Taras Bulba.
- Vij (1835, Вий) horrorová povídka o setkání seminaristy Chomy Bruta s pekelnými mocnostmi.
- Nos (1836, Нос), povídka zařazovaná do tzv. petrohradských povídek,
- Kočár (1836, Коляска), povídka, která sice k petrohradským povídkám nepatří (její děj se odehrává v provinciálním městečku a zčásti na usedlosti hlavního hrdiny), ale svými základními rysy se k nim blíží, a proto k nim bývá přiřazována.
- Řád sv. Vladimíra třetího stupně (1836–1842, Владимир третьей степени), první Gogolův dramatický pokus, nedokončená komedie, z níž Gogol publikoval úryvky a také samostatné scény ve formě jednoaktovek:
- Revizor (1836, Ревизор), pětiaktová satirická komedie patřící k nejslavnějším dílům světové dramatické literatury.
- Hráči (1842, Игроки), komedie o hře, o vášni ke hře, o podvodu a umění podvodu. Děj se odehrává v atraktivním prostředí falešných karetních hráčů, jejichž filozofie je jednoznačná: „bystrý vtip, jasný rozum a hlavně žádné ohledy.“
- Mrtvé duše (1842–1846, Мертвые души), dvoudílný román s podtitulem poema v próze, satira na carskou byrokracii. Gogol toto dílo několikrát přepracovával, krátce před smrtí spálil část druhého dílu a pravděpodobně i celou poslední verzi.
- Ženitba (1842, Женитьба), satirická komedie o dvou dějstvích, příběh starého mládence, jenž si stále pohrává s myšlenkou na manželství, téměř se skoro žení, ale těsně před svatbou včas uteče oknem, přičemž stárnoucí nevěsta ve snaze nepřijít o žádného z pěti nápadníků tak nakonec přijde o všechny. Podle komedie napsal roku 1952 český skladatel Bohuslav Martinů stejnojmennou operu.
- Petrohradské povídky (1842, Петербургские повести), takto je v různých vydáních označován cyklus povídek vydaných v rámci čtyřsvazkových Gogolových sebraných spisů, který obsahuje již dříve publikované a nyní přepracované povídky Něvská třída (Невский проспект), Bláznovy zápisky (Записки сумасшедшего), Podobizna (Портрет) a Nos ( Нос) a definitivní verzi nové povídky Plášť (Шинель), na které Gogol pracoval již od roku 1839.
- Řím (1842, Рим), fragment nedokončeného románu vydaný v rámci čtyřsvazkových Gogolových sebraných spisů,
- Na odchodu z divadla (1842, Театральный разъезд), jednoaktovka, ve které Gogol líčí dojmy po představení Revizora na různé společenské vrstvy a která obsahuje jeho myšlenky o velkém významu divadla a umělecké pravdy.
- Vybraná místa z korespondence s přáteli (1847, Выбранные места из переписки с друзьями), publicistická práce, která svědčí o tom, že v posledním letech svého života se Gogol výrazně rozcházel s pokrokovými proudy v Rusku.
- Rozjímání o božské liturgii (1847, Размышления о Божественной Литургии), dílo, ve kterém Gogol svou osobitou formou zpřístupňuje mystérium východní liturgie, česky též jako Rozjímání o mši svaté.
Rozhlasové adaptace
- Vij Volně na motivy stejnojmenné povídky v překladu Jana Reye napsal Ivan Hejna, hudba Petr Mandel, dramaturgie Eva Košlerová, režie Karel Weinlich. Hrají: Ivan Trojan, Ivan Gübel, Hana Doulová-Krobotová, Yvetta Blanarovičová, Petr Pelzer, Jaroslav Kepka, Jiří Schwarz, Jiří Holý, Antonín Hardt, Jarmila Kasalá, Karel Weinlich a Lenka Vintrová. Natočeno v roce 1995[5][nedostupný zdroj]
Odkazy
Reference
- Nikolay Gogol [online]. [cit. 2010-12-31]. Dostupné online. (anglicky)
- FANGER, Donald. The Creation of Nikolai Gogol. [s.l.]: Harvard University Press, 2009. Dostupné online. ISBN 978-0-674-03669-7. S. 42. (anglicky)
- PARFITT, Tom. Literary giant Nikolai Gogol opens new chapter in rivalry between Russia and Ukraine [online]. The Guardian, 30 March 2009. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 September 2013. (anglicky)
- https://www.e-reading.club/bookreader.php/1037622/Boyanovska_-_Mikola_Gogol__mizh_ukrainskim_i_rosiyskim_nacionalizmom.html
- Nikolaj Vasiljevič Gogol: Vij [online]. Český rozhlas, 2016-06-11 [cit. 2016-06-11]. Dostupné online. (česky)
Literatura
- ZADRAŽIL, Ladislav. heslo Gogol, Nikolaj Vasiljevič. In: Milan Hrala a kol. Slovník spisovatelů, Sovětský svaz,. Praha: Odeon, 1978. Svazek I (A-K). S. 413–416.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Nikolaj Vasiljevič Gogol na Wikimedia Commons
- Autor Nikolaj Vasiljevič Gogol ve Wikizdrojích
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Nikolaj Vasiljevič Gogol
- (rusky) https://web.archive.org/web/20080307135729/http://gogol.boom.ru/
- (rusky) http://az.lib.ru/g/gogolx_n_w/
- (anglicky) https://web.archive.org/web/20080820010905/http://www.kirjasto.sci.fi/gogol.htm
- Volně dostupná díla N.V.Gogola v digitální knihovně Kramerius NK ČR
Online díla
- GOGOL, Nikolaj Vasiljevič. Revizor, aneb: "Nehněvej se na zrcadlo, máš-li křivou hubu". Překlad Josef Mikuláš Boleslavský. Praha: Mikuláš a Knapp, 1867. Dostupné online.
- GOGOL, Nikolaj Vasiljevič. Rozjímání o mši svaté. Stará Říše na Moravě: Dobré Dílo, 1936. Dostupné online.
- GOGOL, Nikolaj Vasiljevič. Gogol mládeži : výbor z děl. Překlad František Serafínský Procházka. Praha: J.R. Vilímek, 1921. 255 s. Dostupné online.
- GOGOL, Nikolaj Vasiljevič. Taras Bulba: obraz starého Kozáctwa na Ukrajině. Překlad Karel Vladislav Zap. Praha: Jaroslav Pospíšil, 1846. 202 s. Dostupné online.