Večery na samotě u Dikaňky
Večery na samotě u Dikaňky (1831–1832, Вечера на хуторе близ Диканьки) je dvoudílný cyklus humorně i strašidelně laděných povídek a pohádek z Ukrajiny od ruského prozaika a dramatika Nikolaje Vasiljeviče Gogola (1809–1852). Roku 1835 navázal Gogol na tento cyklus knihou čtyř povídek Mirgorod (Миргород).
| Večery na samotě u Dikaňky | |
|---|---|
 | |
| Autor | Nikolaj Vasiljevič Gogol |
| Původní název | Вечера на хуторе близ Диканьки |
| Jazyk | ruština |
| Datum vydání | 1830 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Cyklus tvoří osm nepříliš dlouhých příběhů stylizovaných jako vyprávění prostých vesničanů, kteří se scházejí na přástkách u včelaře Rezatého Paňka, který jednotlivé příběhy uvádí a komentuje je. Příběhy jsou stylisticky připodobněny ústnímu projevu, a to pomocí vysoké frekvence dialogů a jiných bezprostředních postupů jako je pláč, kletby, řečnické otázky, časté odbočky, zabývání se nepodstatnými detaily atp. Střídají se v nich smích i zármutek, komika i hrůza, přítomnost i minulost, vtipně odpozorovaný reálný život i fantastické motivy, prvky lidového básnictví i věcné vesnické scény. Děj samotných povídek se točí především okolo jarmarku ve vesnici Soročince a s ním spojených pověr a radovánek, a odpovídá naivnímu lidovému povědomí, které zcela bezelstně věřilo v existenci nadpřirozených jevů (ježibaba, rusalky, čerti atp.)
Přestože jde o romantické dílo, podařilo se Gogolovi již zde vytvořit realistické obrazy života ukrajinské vesnice, mnohde již prozrazující svým humorným zabarvením budoucího satirika. V popředí je ovšem především představa moudrého lidového, městem nezkaženého společenství jako nositele hlavních duševních a mravních hodnot.
Obsah jednotlivých dílů
- První díl (1831):
- Soročinský jarmark (Сорочинская ярмарка), podle povídky složil ruský skladatel Modest Petrovič Musorgskij (1839–1881) roku 1880 stejnojmennou operu.
- Večer před svatým Janem (Вечер накануне Ивана Купала), česky též jako Předvečer Jana Křtitele
- Májová noc aneb Utonulá (Майская ночь, или Утопленница), podle povídky složil ruský skladatel Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov (1844–1908) roku 1880) stejnojmennou operu a ukrajinský skladatel Mykola Lysenko (1842–1912) roku 1885 operu Utonulá.
- Ztracený dopis (Пропавшая грамота).
- Druhý díl (1832):
- Štědrovečerní noc (Ночь перед рождеством), česky též jako Svatá noc nebo Noc před vánocemi, podle povídky složil ruský skladatel Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov (1844–1908) roku 1895) stejnojmennou operu a ukrajinský skladatel Mykola Lysenko (1842–1912) roku 1883 rovněž stejnojmennou operu.
- Strašná pomsta (Страшная месть),
- Ivan Fjodorovič Špoňka a jeho tetička (Иван Федорович Шпонька и его тетушка),
- Zakleté místo (Заколдованное место).
Filmové adaptace
- Strašná pomsta (1913), Страшная месть), Rusko, režie Vladislav Alexandrovič Starevič, němý film,
- Štědrovečerní noc (1913), Ночь перед рождеством), Rusko, režie Vladislav Alexandrovič Starevič, němý film,
- Májová noc (1953, Майская ночь), Sovětský svaz, režie Aleksandr Rou,
- Večery na samotě u Dikaňky, (1961, Вечера на хуторе близ Диканьки), Sovětský svaz, režie Aleksandr Rou,
- Večer před svatým Janem (1968, Вечер накануне Ивана Купала), Sovětský svaz, režie Juril Iljenko.
Česká vydání
- Noc před vánocemi, I. L. Kober, Praha 1882, přeložil Václav Pok, znovu 1884.
- Starosvětští statkáři, Štědrovečerní noc, Výroční trh v Soročincích, Alois Hynek, Praha, 1883, přeložil J. Wagner,
- Večery na dědince blízko Dikaňky, Jan Otto, Praha 1892, přeložil Ignác Hošek,
- Večery na dědince nedaleko Dikaňky, Stanislav Minařík, Praha 1930, přeložil Stanislav Minařík,
- Ztracený dopis, Tisk, Zlín 1946, přeložil Petr Denk,
- Výbor z díla I. Svoboda, Praha 1949, znovu 1952, svazek obsahuje mimo jiné také cyklus Na přástkách (v druhém vydání již jako Večery na dědince nedaleko Dikaňky v překladu Jiřího Fraňka a dalších.
- Soročinský jarmark, Melantrich, Praha 1952, přeložila Nina Neklanová,
- Večery na dědince nedaleko Dikaňky, Československý spisovatel, Praha 1955, přeložili Jiří Franěk, Jarmila Fromková, Antonín Holešovský a Jarmila Prokopová,
- Večery na Dikaňce, SNKLU, Praha 1963, přeložili Prokop Voskovec a Ervína Moisejenková,
- Večery na samotě u Dikaňky, Mladá fronta, Praha 1972, přeložili Prokop Voskovec a Ervína Moisejenková,
- Povídky, Odeon, Praha 1975, svazek obsahuje mimo jiné i Večery na samotě u Dikaňky.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Večery na samotě u Dikaňky na Wikimedia Commons
- (rusky)https://archive.is/20120715130800/public-library.narod.ru/Gogol.Nikolai/vechera.html – ruský text povídek
