Aldo Serena

Aldo Serena (25. červen 1960 Montebelluna, Itálie) je bývalý italský fotbalový útočník. Patří mezi málo hráčů, co hráli za oba Milánské (Inter, Milán) i Turínské (Turín, Juventus) kluby. Také patří mezi šesti italských fotbalistů (spolu s Cavallim, Ferrarim, Gorim, Fannou a Lombardem), kteří vyhráli titul se třemi různými kluby: v jeho případě s Juventusem, Interem, Milánem.[1] Po fotbalové kariéře se stal komentátorem stanice Mediaset.

Aldo Serena
V dresu AC Milán
Osobní informace
Datum narození	25. června 1960 (61 let)
Místo narození	Montebelluna, Itálie
Výška	183 cm
Hmotnost	77 kg
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
Pozice	Fotbalový útočník
Mládežnické kluby*
1975–1977 Montebelluna
Profesionální kluby*
Roky Klub Záp. (góly) 1977–1978 1978–1979 1979–1980 1980–1981 1981–1982 1982–1983 1983–1984 1984–1985 1985–1987 1987–1981 1993–1993 Montebelluna Inter → Como → Bari Inter → Milán Inter → Turín Juventus Inter Milán 02900(9) 00200(1) 01800(2) 0350(10) 02100(2) 02000(8) 02800(8) 02900(9) 0510(21) 1140(45) 01000(0)
Reprezentace**
Roky Reprezentace Záp. (góly) 1984–1990 Itálie 0240(5)
Úspěchy
Mistrovství světa 1990 Itálie 1. italská fotbalová liga 1985/86 Juventus 1988/89 Inter 1991/92 Milán 1992/93 Milán Liga mistrů UEFA 1992/93 Milán Pohár UEFA 1990/91 Inter Interkontinentální pohár 1985 Juventus
Další informace
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vyrůstal v mládežnické akademii Montebelluny, ve svém rodném městě. Zde i odehrál první zápasy mezi dospělými. Do Interu byl prodán po jedné sezoně v roce 1978. V první sezoně odehrál celkem čtyři utkání a vstřelil jednu branku. V následující dvě sezony odehrál na hostování. Nejprve v Comu a poté v Bari. Sezonu 1981/82 již hrál za Nerazzurri, jenže stále jako střídající hráč. V následující sezonu odehrál u rivalů z města, u Rossoneri se kterými vyhrál druhou ligu. Zde vstřelil celkem 14 branek z 29 utkání. A tak opět se vrátil k Nerazzurri a sezonu 1983/84 zakončil osmy brankami v lize. Následující sezonu byl opět poslán na hostování, tentokrát do Turína. Sezona se jemu i klubu velmi podařila. S klubem skončil na 2. místě a on sám vstřelil 9 branek.

Po dobře odehrané sezoně jej Inter prodal za 2,8 miliard lir + Tardelliho do Juventusu. Za Bianconeri hrál dvě sezony a získal s ní první titul v lize (1985/86) a také Interkontinentální pohár 1985. Vstřelil zde celkem 31 branek. Trenér Interu Trapattoni jej chtěl koupit zpět k Nerazzurri. A tak se v létě 1985 stal posilou za 3,5 miliard lir. V sezoně 1988/89 získává titul a navíc se s 22 brankami stal nejlepším střelcem ligy. První evropskou trofej vyhrál v sezoně 1990/91 (pohár UEFA). Z Nerazzurri se rozloučil v roce 1991 po celkem odehraných sedmy sezonách (celkem 224 utkání a 79 branek). Jeho posledním působištěm byl Milán za který odehrál dvě sezony. S klubem získal dva tituly v lize (1991/92 a 1992/93), ale celkem zde odehrál 17 utkání bez vstřelené branky. Po sezoně 1992/93 ukončil kariéru.

Za reprezentaci odehrál 24 utkání a vstřelil v nich 5 branek. Svůj první zápas odehrál 8. prosince 1984 proti Polsku (2:0).[2] Zúčastnil se šampionátu na MS 1986, kde neodehrál žádné utkání. Tři zápasy jako střídající hráč odehrál na domácím šampionátu MS 1990, kde bral bronzovou medaili. Z 24 utkání odehrál 7 jako hráč základní sestavy.[3] Poslední utkání odehrál proti Kypru (4:0) 22. prosince 1990, při kterém vstřelil dvě branky.[4]