Gigi Fernándezová

Během tenisové dráhy se soustředila především na čtyřhru, v níž dosáhla na tzv. nekalendářní grandslam, když v sezóně 1991 vyhrála French Open, Wimbledon a US Open, další rok 1992 triumfovala na úvodním grandslamu Australian Open, čímž zvítězila na čtyřech událostech v řadě, ovšem v rámci dvou sezón.

Z celkového počtu sedmnácti Grand Slamů v ženské čtyřhře si jich šest připsala na French Open, pět na US Open, čtyři ve Wimbledonu a dva na Australian Open. V každé sezóně v období 1988–1997, vyjma roku 1989, triumfovala alespoň na jednom grandslamovém turnaji a mezi lety 1992–1994 vždy dokázala vyhrát tři ze čtyřech grandslamů za sebou. Čtrnáct titulů ze sedmnácti získala s běloruskou partnerkou Zverevovou, což z nich činí druhý nejlepší ženský pár v historii otevřené éry grandslamu za dvojicí Martina Navrátilová a Pam Shriverová.[4]

Ve smíšené čtyřhře se v roce 1995 probojovala společně s Čechem Cyril Sukem do tří za sebou jdoucích finále na grandslamu – Australian Open, Wimbledonu a US Open. Vždy však vodešli poraženi. Za svou kariéru zvítězila ve čtyřhře na šedesáti devíti turnajích a jako světová jednička byla klasifikována v letech 1991, 1993, 1994 a 1995.[5]

Za Spojené státy nastoupila na Letních olympijských hrách 1992 a 1996 do debla, vždy spolu s Mary Joe Fernándezovou (jsou bez příbuzenského vztahu) a na obou událostech soutěž vyhrály. Poprvé ve finále přehrály španělskou dvojici Conchita Martínezová a Arantxa Sánchezová Vicariová, hrající na domácí půdě. Zápasu přihlížel španělský královský pár Juan Carlos I. a královna Sofie a po utkání následovala audience. V Atlantě 1996 ve finále porazily Češky Janu Novotnou s Helenou Sukovou. Dvě zlaté medaile má umístěné na pracovním stole společně automobilovou poznávací značkou, na které stojí „DBL GLD“ (double gold, dvakrát zlatá).[6]

Již v patnácti letech roku 1979 reprezentovala Portoriko na Panamerických hrách, které hostilo hlavní město San Juan. V singlu vybojovala bronzovou medaili. O tři roky později nastoupila na Středoamericko-karibských hrách na Kubě, kde spolu s Marildou Juliáovou zvítězila ve čtyřhře a stříbrnou medaili přivezla z dvouhry. Na Letních olympijských hrách 1984 v Los Angeles, kde byl tenis v roli ukázkového sportu, nastoupila za Portoriko.

V roce 1990 byla částí vítězného amerického týmu ve Fed Cupu.

Ve dvouhře dosáhla na žebříčku nejvýše na 17. místo. Získala v ní dva tituly. V roce 1994 se probojovala do semifinále Wimbledonu, tehdy jako nejníže postavená semifinalistka vůbec, když byla aktuálně klasifikována až na 99. příčce žebříčku.[7] V letech 1991 a 1994 si zahrála čtvrtfinále US Open.

S aktivním hraním skončila v roce 1997. K roku 2011 je nejlepším portorickým tenistou v historii a v roce 1999 byla vyhlášena za portorickou sportovkyni století.[6]

Společně s Natašou Zverevovou vstoupila 12. července 2010 do Mezinárodní tenisové síně slávy.[5]

S Natašou Zverevovou (vlevo) ve čtyřhře legend na Wimbledonu 2011

Narodila se v hlavním městě San Juanu do rodiny Tuta Fernándeze, místního lékaře.[8] Bratranec José Ferrer byl portorický herec a režisér.[8] S tenisem začala v sedmi letech, na profesionálním okruhu se pohybovala od roku 1983. V sezóně 1982–1983 hrála amatérsky za Clemson University.

Po odchodu z profesionálního okruhu WTA roku 1997 se věnuje trénování tenistů. Jejími svěřenkyněmi byly například světové deblové jedničky Rennae Stubbsová, Lisa Raymondová a Samantha Stosurová. Vedla také portorický reprezentační tým a družstvo University of South Florida.

Na jihofloridské univerzitě získala v roce 2003 bakalářský titul (B.A.) v oboru psychologie a na Rollins College, Crummer School of Business, pak titul Master of Business Administration. Je matkou dvojčat: Karson Xavier a Madison Jane. Její životní partnerkou je bývalá profesionální golfistka Jane Geddesová.[9] SPolečně žijí ve floridském Lake Mary.

Založila společnost Baby Goes Pro, která formou DVD podporuje sportování malých dětí, aktivní přístup k životu a rozvíjí dobré charakterové vlastnosti.