San Juan (Portoriko)

San Juan je největší a hlavní město Portorika, přístav na severním pobřeží ostrova. Žije zde přibližně 355 tisíc[1] obyvatel. Představuje ekonomické, vzdělávací, administrativní, kulturní, správní centrum ostrova.

San Juan
San Juan Bautista

znak

vlajka
Poloha
Souřadnice18°27′ s. š., 66°4′ z. d.
StátSpojené státy americké Spojené státy americké
přidružený státPortoriko
San Juan
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha199,2 km²
Počet obyvatel355 074 (2015)[1]
Hustota zalidnění1 782,5 obyv./km²
Světové dědictví UNESCO
Typkulturní dědictví
Kritériumvi
Odkaz266 (anglicky)
Zařazení1983 (7. zasedání)
Správa
StarostaJorge A. Santini Padilla
Vznik1521
Oficiální webwww.sanjuan.pr
PSČ00901–00975, 901, 904, 906, 909, 912, 915, 918, 921, 923, 926, 928, 932, 936, 939, 942, 945, 947, 950, 952, 954, 956, 959, 960, 951, 962, 964, 967, 968, 971, 973 a 975
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

San Juan leží v tropickém podnebném pásu. Průměrná roční teplota se pohybuje kolem 27 °C, roční srážkový úhrn činí 1 290 mm.[2]

Historie

Město se řadí mezi nejstarší Evropany založené osady v Americe. Prvním guvernérem Portorika byl v roce 1508 jmenován Juan Ponce de León, téhož roku založil první osadu Caparra.[3] Ta se nacházela zhruba 2 km ve vnitrozemí. O rok později část španělských kolonizátorů přesídlila na novou lokalitu blíže moři – současné historické jádro San Juanu, které se nachází na ostrově o rozloze 7,8 km², který je od hlavního ostrova oddělen zhruba 100 m širokým průlivem. Toto přesídlení z Caparry na blízký menší ostrov skončilo v roce 1521, kdy nová osada obdržela jméno „San Juan Bautista“ na počest Jana Křtitele.[4][5] Město bylo tedy oficiálně založeno 28 let po objevení Ameriky Kryštofem Kolumbem.

Během koloniálního období byl San Juan jedním ze styčných bodů španělské přítomnosti v Karibiku. San Juan hrál ochranou roli pro španělské lodě ve východní části Antilského souostroví. Již v roce 1533 začala výstavba městského opevnění.[6] Zdejší přístav hojně využívaly lodě, které pluly mezi Španělskem a Novým světem; San Juan byl zastávkou obchodních lodí, které do Evropy dopravovaly zlato a stříbro ze španělských kolonií. Město bylo častým cílem útoků pirátů a korzárů (např. v roce 1595 na San Juan zaútočil Francis Drake). Portoriko zůstalo španělskou kolonií až do roku 1898, kdy po španělsko-americké válce přešlo pod správu USA.

Světové dědictví UNESCO

V roce 1983 byla na seznam světového dědictví UNESCO zapsána skupina historických staveb v San Juanu. Oficiální název dle UNESCO je „La Fortaleza a Národní historické místo v San Juanu na Portoriku“ (anglicky La Fortaleza and San Juan National Historic Site in Puerto Rico). Jedná se o stavby především vojenského charakteru – pevnosti San Felipe del Morro a San Cristóbal, menší pevnost El Cañuelo.[7] La Fortaleza dnes slouží jako sídlo portorického guvernéra. Kromě vyjmenovaných staveb pod ochranu UNESCO patří i část zachovalých hradeb. Jako celek představují unikátní příklad evropské vojenské architektury přizpůsobené podmínkám Nového světa.

Doprava

San Juan je dopravní uzel celého ostrova. Nachází se zde moderní přístav, mezinárodní letiště Luise Muñoze Marína a od roku 2005 je zde provozován 17,2 km dlouhý systém metra s 16 stanicemi – Tren Urbano. Z města vycházejí pozemní komunikace rozbíhající se po celém ostrově.

Partnerská města

Reference

  1. Population Estimates Program. Dostupné online.
  2. (anglicky) meteorologické údaje pro San Juan na webu www.weather.com Archivováno 23. 10. 2012 na Wayback Machine
  3. Caparra Archeological Site [online]. National Park Service [cit. 2011-09-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-07-01. (anglicky)
  4. (španělsky) článek o historii města na oficiálním městském webu Archivováno 26. 8. 2011 na Wayback Machine
  5. (anglicky) historic places in Puerto Rico and the Virgin Islands
  6. San Juan National historic park [online]. National Park Service [cit. 2011-09-07]. Dostupné online. (anglicky)
  7. (španělsky) opevnění města – National Park Service

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.