Ghadžar

Leží v ploché krajině v nadmořské výšce 310 metrů na pomezí Golanských výšin, Horní Galileji a Libanonu, poblíž pramenné oblasti řeky Jordán, konkrétně poblíž potoku Hasbani. Město se nachází přímo na hranici mezi Izraelem kontrolovaným územím a Libanonem, cca 155 kilometrů severovýchodně od centra Tel Avivu a cca 78 kilometrů severovýchodně od centra Haify.

Ghadžar je situován oblasti s etnicky smíšeným osídlením. Vlastní Ghadžar je osídlen arabskými muslimy, respektive alávitskou odnoží islámu. Jde o jediné sídlo pod kontrolou Izraele obývané alávity. Východně odtud, na severu Golanských výšin, leží vesnice obydlené Drúzy. Jižním směrem, v údolí řeky Jordán je osídlení čistě židovské.

Na dopravní síť je Ghadžar napojen pomocí lokální silnice číslo 999, která vede k jihovýchodu, ke kibucu Snir, a pomocí další místní komunikace, která vede k jihu, do prostoru kibucu ha-Gošrim.

Podle místní tradice byl Ghadžar založen už před 2000 lety.[5]

Ghadžar leží na Golanských výšinách, které byly dobyty izraelskou armádou během šestidenní války v roce 1967 a jsou od té doby cíleně osidlovány Izraelci. Podle Zákona o Golanských výšinách z roku 1981 bylo toto původně syrské území anektováno Izraelem a začleněno pod civilní správu v rámci izraelského Severního distriktu. Původní syrské arabské obyvatelstvo během izraelské ofenzívy roku 1967 uprchlo s výjimkou obyvatel několika vesnic. Jednou z těchto vesnic byl i Ghadžar.

Status Ghadžaru je ale složitější. Původně spadala vesnice podle anglo-francouzské dohody o rozdělení zón kontroly z roku 1923 do tehdejšího francouzského Libanonu. Po První arabsko-izraelské válce byla v roce 1949 na základě dohody mezi Libanonem a Sýrií vesnice začleněna do Sýrie. Během Šestidenní války roku 1967 nebyla vesnice obsazena izraelskou armádou, protože Izrael ji považoval za libanonské území a Libanon nebyl v této válce bojující stranou. Libanon ale o správu této vesnice neměl zájem, protože ji považoval za syrské území. 36 zde žijících rodin se tak ocitlo v právním vakuu. Obyvatelé Ghadžaru se proto rozhodli požádat o připojení pod izraelskou kontrolu a všichni (na rozdíl od většiny Drúzů na Golanských výšinách) přijali izraelské občanství.[4]

Roku 1982, tedy krátce po anexi Golan Izraelem byl Ghadžar povýšen na místní radu (malé město).[1] Podle jiného pramene k povýšení došlo už roku 1975.[4]

Od konce 70. let 20. století, kdy Izrael kontroloval pás území v jižním Libanonu, zástavba Ghadžaru přerůstala i na severní, libanonskou stranu hranice. Poté, co se roku 2000 Izrael z Libanonu stáhl, byla tato nově vzniklá část obce postavena pod kontrolu jednotek OSN, přičemž ale lidé v ní žijící zůstávají izraelskými občany.[4] Pro průchod mezi oběma částmi obce tak bylo nutné předkládat průkaz totožnosti jako při přechodu hranice.[5] V severní části obce žijí cca dvě třetiny obyvatelstva, zbylá třetina sídlí v jižní části. Většina místních obyvatel dojíždí za prací do vlastního Izraele. Izrael považoval po roce 2000 katastr Ghadžaru za potenciálně nebezpečné místo s možností infiltrace arabských militantních skupin a také s rizikem pašování.[6]

Během Druhé libanonské války Izrael tuto část obce znovu obsadil. Později ale Izrael zvažoval, že libanonskou část obce předá zpět pod libanonskou správu. Podle zprávy z prosince 2009 mělo stažení proběhnout během ledna 2010.[7] K tomu ale nedošlo. Stažení izraelské armády brání sami obyvatelé Ghadžaru, kteří se obávají, že přejdou pod vládu hnutí Hizballáh. Proti plánovanému stažení z Ghadžaru vystupuje ostře Ayoob Kara drúzský poslanec Knesetu.[8]

V listopadu 2010 informoval izraelský premiér Benjamin Netanjahu Generálního tajemníka OSN o izraelském záměru jednostranně opustit severní část města Ghadžar, zasahující na libanonské území, poté, co ztroskotala jednání o dohodě se sousedním Libanonem.[9][10] Bezpečností otázky nad touto částí města mají být předány UNIFIL.[11] Dne 17. listopadu pak izraelský bezpečnostní kabinet schválil stažení ze severní poloviny Ghadžaru.[12] Komplikovaný mezinárodněprávní status obce Ghadžar je podobný nedalekému území farem Šibáa.

V obci se nacházejí alávitské svatyně.[5]

Podle údajů z roku 2005 tvořili 99,7 % populace v Ghadžaru arabští muslimové.[1] Jde o menší sídlo městského typu. K 31. prosinci 2014 zde žilo 2415 lidí. Během roku 2014 stoupla populace o 2,3 %.[2]