George Sandová

George Sandová pocházela ze šlechtického rodu. Její otec Maurice Dupin de Francueil byl důstojník Napoleonovy armády a vnuk francouzského maršála Hermana Moritze von Sachsen, známého jako Maréchal de Saxe, který byl nemanželským synem polského krále a saského kurfiřta Augusta II. Silného. Roku 1822, tedy ve věku 18 let, se Amandine Aurore Lucile Dupin de Francueil provdala za advokáta Françoise Casimira Dudevanta, se kterým pak měla dvě děti, Maurice Sanda, celým křestním jménem Jean-François-Maurice-Arnauld (1823–1889), a Solange Sand (1828–1899). V roce 1835 opustila baronka Dudevant manžela pro jeho hrubé chování vůči ní i s dětmi, a roku 1836 se rozvedli. Brzy poté začala George Sandová preferovat mužský styl oblékání, což zdůvodňovala ekonomickou situací. Tento způsob odívání však neprosazovala nijak důsledně. Při společenských příležitostech si oblékala dámské šaty.

George Sandová žila na zámku Nohant ve střední Francii, v departementu Indre, asi 50 km jihozápadně od Bourges. V roce 1836 pobývala na tomto zámku také její přítelkyně Marie d'Agoult společně se svým novým partnerem, proslulým klavírním virtuózem a skladatelem Franzem Lisztem.[1] O nikoliv bezkonfliktním vztahu obou přítelkyň podala George Sandová zprávu ve svém životopise.[2]

George Sandová se stala proslulou také svým sexuálním životem, který byl mnoha lidem známější než její dílo. Měla postupně vztah s Alfredem de Musset, Franzem Lisztem, Prosperem Mériméem a především s Fryderykem Chopinem, o něhož obětavě pečovala a rozešla se s ním až krátce před jeho smrtí (1849). Známým se stal i její poměr s herečkou Marií Dorvalovou. Byla také blízkou přítelkyní romanopisce Honoré de Balzaca i malíře Eugène Delacroix.

Určitou zajímavostí je, že George Sandová patřila mezi kuřáky dýmky, což bylo u tehdejších žen (podobně jako dnes) poměrně výjimečné.

Spisovatelka zemřela 8. června 1876 na zámku Nohant, pochována je na hřbitově v obci Nohant-Vic v departementu Indre.

Původně zněl autorský pseudonym Jules Sand. Vytvořil jej spisovatel Henri de Latouche pro román Rose et Blanche. Mladá autorka toto dílo pouze načrtla, zpracoval je však její tehdejší přítel, spisovatel Jules Sandeau. Aby mu nebyl přisuzován nový, výhradně autorkou napsaný román Indiana, a aby se přitom vyhovělo požadavku nakladatele na stejný pseudonym, navrhl Latouche kompromis: spisovatelka si zvolí jiné křestní jméno, oba autoři budou považováni za bratry či bratrance. Spisovatelka si pak zvolila mužské křestní jméno George. Pseudonym jí zajistil neplánovanou popularitu u německých příznivců popraveného studenta Karla Sanda, vraha spisovatele a nepřítele liberalismu Augusta von Kotzebue.[3]

Ačkoliv byl její pseudonym vědomě zvolen jako mužský, v češtině je většinou přechylován na Sandová.[4][5] Přechýlený tvar se objevuje již od 19. století,[pozn. 1] ale někdy je považován kvůli zženštění zvoleného mužského pseudonymu za nesprávný.[9]

Ve svých více než 70 románech se George Sandová soustředila především na otázku společenského postavení žen a stala se tak bojovnicí za jejich právo mít vlastní citový život. Dalším tématem, kterému se věnovala, je život na vesnici, který popisuje idealizovaným způsobem. Její dílo mělo výrazný vliv na řadu dalších spisovatelů. U českých autorů je její vliv nejpatrnější v díle Boženy Němcové a Karoliny Světlé.

Katolická církev zařadila „všechny milostné romány“ (omnes fabulae amatoriae) této spisovatelky na Index zakázaných knih.[10][pozn. 2]

• Valentina, 1832 – autobiografický román
• Indiana, 1832 – autobiografický román
• Lélie, 1833 – autobiografický román
• Rodové tajemství, 1836
• Jana, 1844
• Ďáblův močál – téma venkova
• Mistři dudáci – téma venkova
• František Nalezenec – téma venkova
• Horác, 1841 – utopicko-socialistický román o dělnické mládeži
• Mauprat, 1837
• Consuela, 1843 – část díla se odehrává v Čechách – na Šumavě
• Le Meunier d'Angibault, 1845
• Malá Fadetka

Sandová napsala také více než 20 divadelních her. Zajímavostí je, že je autorkou i dvou románů o slavných osobnostech české historie z husitského období: Jean Zyska (Jan Žižka, 1843)[11] a Procope le Grand (Prokop Holý, 1844)[12] (atp.). Toto období českých dějin, které nastudovala s pozoruhodnou hloubkou a přesností, nechápe jako náboženský střet, ale jako střet sociální, což je pojetí, které odpovídá představám utopického socialismu. Napsala rovněž několik politických a literárně kritických, nepříliš úspěšných pojednání. Mimo tato díla se zachovala i její rozsáhlá korespondence, obsahující více než 40 tisíc dopisů.

• 
  Podobizny George Sandové
• 
  George Sandová
• 
  George Sandová od Félixe Nadara
• 
  Manžel George Sandové, baron Casimir Dudevant
• 
  Nohant-Vic, Château George Sand, 'Zámek Nohant-Vic' (1875)
• 
  Nohant-Vic, Château George Sand ('Zámek Nohant-Vic')
• 
  Její syn, spisovatel Maurice Dudevant-Sand (1823–1889)
• 
  Její dcera Solange Clésingerová, roz. Dudevantová-Sandová (1828–1899)
• 
  Hrob George Sandové v Nohant-Vic (Indre, Francie)
• 
  Podpis George Sandové (1804–1876), psaní z roku 1857
• 
  Aurore Sandová (1866–1961), dcera Maurice Dudevant-Sand, 1886
• 
  Gabrielle Sandová (1868–1909), dcera Maurice Dudevant-Sand, 1886
• 
  Gabrielle Dudevantová-Sandová (1868–1909)
• 
  Jeanne-Gabrielle Clésingerová (1849–1855), dcera Augusta Clésingera (1814–1883) a Solange Dudevantové-Sandová, 1850