Eugen Kadeřávek

Po maturitě v Jihlavě vstoupil do premonstrátského kláštera v Želivě, studoval teologii v Praze a roku 1864 byl vysvěcen na kněze. Pak studoval klasickou filologii na Filosofické fakultě, od roku 1866 byl profesorem klasické filologie a filosofie na gymnáziu v Německém Brodě a roku 1871 získal doktorát filosofie. V letech 1882–1883 studoval na univerzitách v Innsbrucku, v Praze, v Římě a ve Vídni. Vyučoval na gymnáziu v Olomouci, vedle klasických jazyků také francouzštinu a angličtinu. Roku 1883 se habilitoval pro obor křesťanské filosofie na teologické fakultě v Olomouci a roku 1891 byl povolán jako profesor teologie a filosofie na Teologickou fakultu české university v Praze. V letech 1893–1894 byl jejím děkanem a v letech 1897–98 rektorem české university.[2]

Kadeřávek začal jako přívrženec Herbartovy filosofie a pedagogiky, později se však přiklonil k filosofii aristotelsko-tomistické, kterou do českého prostředí uvedl jako první. Do různých časopisů napsal četné články filosofické, pedagogické a estetické. Překládal z francouzštiny a vydal řadu knih teologických, apologetických a filosofických, v nichž mimo jiné vypracoval českou scholastickou terminologii.

Z jeho samostatných spisů:

• Křesťanská filosofie, porovnána s některými filosofickými soustavami nového věku (1885)
• Logika formálná (1887)
• O atheismu; O jsoucnosti a bytnosti Boží (1896)
• Psychologie
• Právo přirozené základem zákonodárství lidského
• Věda a víra
• O původu tvorstva dle zpráv biblických (1897)
• O účelnosti v přírodě; Metafysika obecná (1898)
• O stavu kněžském (1916) Dostupné online
• Soustava filosofie křesťanské čili aristotelicko-thomistické I.–III. (1919–1920)[2]