Geografie Albánie

Horský masiv Maja e Jezercës u hranice s Černou Horou.

Korab z albánské strany.

Největší a nejznámější albánská pohoří jsou od severu k jihu: Prokletije, Korab, Kanali a Pindus. Kromě známých pohoří na hranicích země se nachází četné horské hřebeny i v albánském vnitrozemí a na pobřeží Jónského moře. V řadě horských hřebenů se nacházejí rozsáhlá neobydlená území.

Zatímco v severní a centrální části země existuje poměrně jasný předěl mezi nížinami a horskými oblastmi, jižní část Albánie tvoří široká horská údolí, které od sebe oddělují různá pohoří s nadmořskou výškou 1000-1500 m n. m.

Na severních svazích pohoří Prokletije se nachází nejméně pět ledovců, které vznikly pravděpodobně v době holocénu. Rozkládají se v nadmořských výškách mezi 1980 a 2420 m n. m, blízko hranic s Černou Horou, na svazích nejvyšších hor (např. Maja e Jezercës, nebo v nejvyšších částech horských dolin Ropojana a Grbaje, které se nacházejí na albánském území. Některá horská jezera jsou ledovcového původu.

V nížinách žije 68 % obyvatel Albánie a nacházejí se v nich všechna velká města. Hlavní pás nížin se táhne v severo-jižním směru od města Skadar na severu Albánie k údolí řeky Vjosy na jihu. Dlouhé je 476 km. V některých oblastech je ve směru východ-západ hlavní nížina široká až 50 km. Velikou část rovin tvoří kromě zemědělsky využitelné půdy také různé močály a bažiny. V 20. století byla pro získání většího množství orné půdy značná část těchto nížin vysušena a vybudovány byly zavlažovací kanály. V současné době je obděláváno 22 % území státu.^[zdroj?]

Albánské pobřeží Jaderského moře je dlouhé 274 kilometrů a představuje severozápadní hranici země. Táhne se až od ústí řeky Bojany u ostrova Ada Bojana a Skadarského jezera až do Vlorského zálivu, kde začíná Jónské moře a Albánská riviéra. Téměř 74 % nížin u pobřeží moře je lemováno písčitými plážemi, lagunami a močály. Pobřeží vzniklo do jisté míry také i nánosy řek Drin, Mat, Ishmëm, Semani, Shkumbin, Erzen a Vjosa.

Pobřeží Jónského moře je dlouhé 172 km a rozkládá se směrem od Vlorského zálivu až k hranici s Řeckem u obce Konispol. Vlorský záliv odděluje od pohoří Shkembin karbonatike poloostrov Karaburun s nejvyšším bodem nadmořské výšky 800 m a sedlem o nadmořské výšce cca 300 m n. m.

80 % pobřeží, které tvoří tzv. Albánskou riviéru je velice strmých. Nejvyšší vrchol, který se v blízkosti pobřeží nachází je Maja e Çikës s 2045 m n. m. nedaleko Llogarského průsmyku. Pohoří Kanali, které sleduje průběh pobřeží, se táhne v délce zhruba sta kilometrů až k městu Sarandë.

Albánie má ve srovnání s dalšími zeměmi regionu (např. s Chorvatskem nebo Řeckem velmi málo ostrovů. Většina z nich je malá a nepřesahuje rozlohu 1 km². Jedinými většími ostrovy jsou Sazan a Kunë. Ostrovy se nacházejí jak v Jaderském, tak i v Jónském moři. Některé lze nalézt i v horských jezerech. Žádný z albánských ostrovů není obydlený.

Albánská část Ochridského jezera.

Skadarské jezero z pevnosti Rozafa nad městem Skadar. V levé části se nachází pohoří Tarabosh.

Většina řek v Albánii ústí buď do Jaderského, nebo Jónského moře. Téměř bez výjimky tečou albánské řeky z východu na západ. Albánské řeky sbírají vodu i z území západního Kosova (např. Bílý Drin), případně západní části Severní Makedonie (Černý Drin), nebo Řecka (Vjosa). Severní hranici Albánie tvoří řeka Bojana, která vytéká ze Skadarského jezera do Jaderského moře. Nejjižnější řekou je potom Bistrica.

Mezi větší albánské řeky patří např. Devolli, Vjosa, Shkumbin, Osum, nebo Drin s hlavními zdrojnicemi, Bílý Drin a Černý Drin. Semeni a Vjosa jsou jediné řeky na albánském území, které mají délku přesahující 160 km a povodí o rozloze větší než 2600 km². Tyto řeky mají největší průtok vody v zimních měsících, kdy spadne na území Albánie, ale i sousedních zemí nejvíce deště. V létě mají naopak velmi nízký průtok a částečně vysychají. Vysychání koryt je v případě menších vodních toků v Albánii častým jevem.

Státní hranice Albánie prochází třemi velkými jezery: Skadarským jezerem na severu (které Albánie sdílí s Černou Horou, Ochridským jezerem na východě, které sdílí se Severní Makedonií a Prespanským jezerem, kde se nachází trojmezí mezi Albánií, Severní Makedonií a Řeckem. Kromě toho se v Albánii nachází ještě řada dalších jezer. Vzhledem k hornatosti terénu se v Albánii nachází velký počet jezer umělých; vznikla při výstavbě četných vodních elektráren. Mezi taková patří např. Jezero Fierza (72 km²). Celkem má Albánie asi 150 jezer.

Původní sladkovodní Butrintské jezero bylo v antice spojeno s Jónským mořem průplavem.

Pstruh letnica z Ochridského jezera.

Albánská fauna je početná co do druhů zvířat. V horách žijí vlci, medvěd hnědý, prase divoké a rys ostrovid. Divokým zvířatům se daří velmi dobře ve značně odlehlých oblastech.

Ptactvo je typické pro přímořské státy. Žije zde velké množství stěhovavých ptáků, jako např. vlaštovky, čápi, volavky, kachny, husy a pelikáni.

Intenzivní chov hospodářských zvířat má za následek devastaci půdy.

Albánie má velmi bohatou flóru, kterou tvoří 3 221 druhů rostlin. Z nich se 489 vyskytuje na území balkánského poloostrova a 40 na území samotné Albánie. 36 % území Albánie je zalesněno; 20 % ploch lesů země tvoří lesy dubové, které se vyskytují v nadmořské výšce okolo 1000 m n. m. V nadmořské výšce nad 2000 m se často nacházejí vysokohorské louky.

Hory v jižní části země a blíže k moři mají typické středomořské rostliny a dřeviny (myrta, vavříny). Vyskytují se zde jižní druhy borovic a olivové háje.

V minulosti byla značná část albánského území vystavena problematickému odlesňování.