Mat

Mat je jedno ze zakončení šachové partie. Hráč, který dává mat, vyhrává.

Mat bílému králi

Matem rozumíme takové ohrožení soupeřova krále (šach), které nelze odvrátit žádným podle pravidel přípustným tahem. V případě, že byl matící tah přípustný, partie ihned končí a hráč, který dal soupeřovu králi mat, automaticky vyhrává.

V zápisu partie podle šachové notace se mat značí tak, že se za poslední tah napíše znak „#“ nebo slovo „mat“. Dříve se používal pro mat také znak „++“, který se kdysi používal pro ohrožení dámy (garde), ale nyní se používá pro dvojšach.[1]

Jiným zakončením šachové partie je remíza (jež může nastat například patem, dohodou, trojnásobným opakováním tahů a dalšími způsoby) či vzdání se jednoho ze soupeřů. Na závodní úrovni malokterá partie dospěje až do matu. Strana stojící podstatně hůře obvykle uzná, že výsledek partie již nemůže zvrátit, a vzdá se.

Někdy se v češtině používá původní spojení šach-mat, převzaté z perského jazyka, jehož významem je, že panovník zemřel. Perská výslovnost je šáh máta.

Mat lze dát během všech tří fází partie, tedy v průběhu zahájení, střední hry nebo až v koncovce, kdy na šachovnici zbývá několik posledních figur. Nejrychlejší mat lze teoreticky dát již ve druhém tahu s tím, že všechny figury jsou stále na šachovnici (tzv. mat bláznů neboli dětský mat).