Deportace Krymských Tatarů

Krymští Tataři v tradičním oděvu, 1880

Vyhoštění lidé byli odvezeni v nákladních vagonech

Uzbekistán byl hlavní cíl

Oblast Krymu byla kolonizována v 7. století př. n. l. Řeky. Od 5. století oblast obývali Krymští Gótové, zbytky jejich komunity zde přežívaly do 17. století.

Krymští Tataři osídlili Krym ve 12. století při vzniku mongolské veleříše Zlaté hordy. Po jejím rozpadu založili roku 1443 Krymský chanát, jenž se již v roce 1475 stal vazalem Osmanské říše. Chanát podnikal četné nájezdy na Rus, roku 1521 krymská vojska dokonce oblehla Moskvu a při dalším nájezdu roku 1571 byla Moskva krymskými Tatary vypálena a tisíce obyvatelů byly odvlečeny do otroctví.

Někteří historici odhadují, že při loupeživých nájezdech obávané krymskotatarské jízdy, tzv. sklízením stepí mezi 15. a 18. stoletím, byly odvlečeny a prodány z Ukrajiny a jižního Ruska do otroctví v Osmanské říši až 3 miliony lidí, především Ukrajinců a Rusů, ale také Bělorusů a Poláků.[17]

Po páté rusko-turecké válce (1768–1774) a porážce Osmanů byl Krym zcela ovládnut Ruským impériem a carevnou Kateřinou Velikou, v roce 1783 byl formálně připojen k Ruskému impériu. Po porážce Ruska v letech 1853–1856 v Krymské válce, ze strany koalice tvořené Tureckem, Velkou Británií a Francií a snad i následnou frustrací z této porážky došlo k terorizování Tatarů ze strany Ruska.^[zdroj?] Počet obyvatel tatarské národnosti postupně klesal.^[zdroj?] Kolem roku 1890 obývalo Krym asi 400 tisíc obyvatel velmi pestrého složení, většinu tvořili Krymští Tataři. V tomto období Rusko začalo ničit stopy tatarské kultury na Krymu a vytvářelo tlak k masové emigraci.^[zdroj?] 60 000 Tatarů zemřelo během ruské občanské války. 80 000 Tatarů zemřelo v průběhu, podle některých historiků, cíleně způsobených[18] hladomorů na Ukrajině (celkový počet sovětského hladomoru byl přibližně 7-10 milionů převážně Ukrajinců a také Rusů). V roce 1941 bylo z Krymu vyhnáno 63 000 obyvatel německé národnosti a 700 Italů.

Dne 11. května 1944 vydal Výbor státní obrany SSSR vyhlášku s tvrzením, že takzvané „Tatarské národní výbory“ se pokusily infiltrovat a sabotovat Rudou armádu a „soustředit svou činnost na pronásledování a útlak netatarského obyvatelstva na Krymu“ a nařídil vypovězení krymských Tatarů do Uzbecké SSR. Bylo deportováno 191 000 krymských Tatarů (230 000 i s rodinnými příslušníky netatarské národnosti), 15 040 Řeků, 12 242 Bulharů, 9 600 Arménů a 3 650 Turků a Peršanů. Počet obyvatel Krymu se snížil o dvě třetiny, na jejich místo přišli postupně hlavně veteráni z války, důstojníci NKVD a prověření političtí pracovníci.[19][1][20]

Rozhodnutím prezídia Nejvyššího sovětu z roku 1967 byla obvinění krymských Tatarů zrušena. Krymští Tataři byli rehabilitováni a teoreticky jim byl umožněn návrat na Krym.[21] Toto potvrdil i zákon z roku 1991, ovšem zákon měl různé nedostatky, včetně nejasného právního postavení mnoha lidí.[22] 21. dubna 2014 Vladimir Putin podepsal dekret na „Opatření pro rehabilitaci arménského, bulharského, řeckého, krymskotatarského a německého obyvatelstva a státní podporu jejich obnovy a rozvoje.“[23] Vyhláška tak vyřešila právní stav obyvatelstva, které bylo z Krymu deportováno.

Symbol deportace krymských Tatarů

Po anexi Krymu Ruskou federací se postavení Tatarů zhoršilo. Ruská Federální služba bezpečnosti uzavřela hlavní kancelář Medžlisu (krymskotatarský parlament) v Simferopolu. V roce 2015 Rusko zrušilo licenci pro poslední televizní stanici, která vysílala v jazyce Krymských Tatarů, ATR. Podle informací Amnesty International se opatření ruské vlády dotklo i kanálů pro děti a těm, kdo se mu vzepřou, hrozí vysoké pokuty nebo i trestní stíhání. Blogerka a krymskotatarská aktivistka Elzara Beshuili líčí současné dění: "Je to dokonce horší než v samotném Rusku. V Moskvě se lidé fotí na Rudém náměstí s ukrajinskými vlajkami. Na Krymu za to hrozí obvinění z porušování veřejného pořádku. Politici a známí proukrajinští aktivisté Krym dávno opustili. Stačí však být aktivní na sociálních sítích a člověk je hned podezřelý," pokračuje Beshuili s tím, že běžnou součástí každodenního života na Krymu se staly domovní prohlídky a předvolávání lidí k pohovorům s ruskou tajnou policií FSB.[24][25][26]

Dlouhou dobu krymští Tataři a někteří sovětští disidenti vyzývali k uznání genocidy krymských Tatarů.[27][28] 18. květen byl prohlášen Ukrajinským parlamentem jako den památky obětí krymskotatarské genocidy.[6][29]

Profesor Steven R. Rosefielde ze Severokarolínské univerzity v Chapel Hill a Ruské akademie věd a profesor Norman M. Naimark ze Stanfordovy univerzity označuje všeobecně deportace národů SSSR jako genocidu, nemluví však jmenovitě o genocidě krymských Tatarů.[30][31]