Fridrich I. Bádenský (markrabě)

Bitva u Tagliocozza na dobové miniatuře

Fridrich byl jediným synem Heřmana VI. Bádenského a vdovy po českém princi Gertrudy. Po otci pocházel ze starého rodu Bádenských, jejichž předkem byl Heřman I. Bádenský, syn Bertolda I. ze Zähringenu. Matka byla z rodu Babenberků a také jedna ze dvou držitelek Privilegia minus, které zaručovalo dědictví Rakouska i po ženské linii. Heřman se sňatkem s Gertrudou stal rakouským vévodou. Držení rakouských zemí mu potvrdil papež i římský král Vilém Holandský.

Heřman Bádenský nečekaně zemřel již v říjnu 1250. Ovdovělá Gertruda zpočátku zanechala obě děti pod ochranou Wettinů v Míšeňsku a znovu se provdala. Stále patřila mezi aktivní odpůrce přemyslovské vlády v Rakousích a Štýrsku. Sídlila s dětmi ve Štýrsku, které bylo pod uherskou nadvládou a doufala snad, že Béla IV. synovi znovu udělí vévodský titul.

V době Přemyslovy svatby s Kunhutou byl mladičký Fridrich pravděpodobně hostem pražského královského dvora. Roku 1261 Prahu opustil a přidal se k wittelsbašskému dvoru štaufského prince Konradina. O desetiletém Konradinovi se začalo uvažovat jako o novém římském králi ve spojitosti s krizí říšského dvojvládí. Fridrich začal na Konradinově dvoře opět užívat titul "vévoda rakouský a štýrský". Ve Štýrsku se panstvo rozdělilo na příznivce Přemysla a Gertrudy s Fridrichem. Krize byla zažehnaná až příslibem svatby Fridrichovy sestry Anežky s již obstarožním korutanským vévodou Oldřichem, který byl bratrancem českého krále.

V září roku 1267 se Fridrich vydal se svým přítelem Konradinem na vojenské tažení za obnovu štaufského italského panství, které bylo již papežem "přiklepnuto" Karlovi z Anjou. Mladíky doprovázeli Wittelsbachové a švábská šlechta, včetně Rudolfa Habsburského. Po počátečním nadšení italských měst se říšský doprovod ve Veroně odpojil a Konradin zůstal odkázán na italské spojence. Slavně jej přijalo věčné město Řím a dál postupoval na jih, kde se v bitvě u Tagliocozzo setkal se svým protivníkem. 23. srpna 1268 Konradin a jeho vojevůdci prohráli rozhodující bitvu. Oběma mladíkům se podařilo utéct, ale byli Karlovi vydáni a společně s několika dalšími společníky popraveni stětím na náměstí v Neapoli v říjnu 1268.