Konradin

Konradin byl synem římského krále Konráda IV. a Alžběty z rodu Wittelsbachů a vnukem císaře římského Fridricha II. Svého otce nikdy nespatřil, protože se narodil za Konrádova tažení do Itálie, ze kterého se mladý král již nevrátil. Dětství a dospívání strávil Konradin na dvoře svého strýce Ludvíka Přísného.

V roce 1267 Konradin vyhlásil své nároky na štaufské dědictví na Sicílii. Přítelem a příznivcem mladého Štaufa byl od roku 1264 markrabě Fridrich I. Bádenský, syn Gertrudy Babenberské a uchazeč o babenberské dědictví, které již držel český král Přemysl Otakar II. Fridrich dokonce nějaký čas před odchodem ke Konradinovu dvoru trávil na dvoře českého krále. Sicílie byla však od roku 1266 obsazena Karlem z Anjou podporovaným papežem Klementem IV. Karel z Anjou a Konradin se setkali v bitvě u Tagliocozzo. Teprve šestnáctiletý Konradin díky léčce protivníka bitvu prohrál a společně s Fridrichem byl v Neapoli popraven stětím.[2]