František Sátora

Inž. František Sátora (22. května 1893, Uherský Ostroh[1] – 22. ledna 1973, Buenos Aires) byl československý ekonom, ředitel Škodových závodů, průkopník reklamy, účastník demokratického odboje ze první i druhé světové války. Po roce 1951 významný představitel argentinské emigrace.

František Sátora
inž. František Sátora (Archiv Škodových závodů)
Narození22. května 1893
Uherský Ostroh
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí22. ledna 1973 (ve věku 79 let)
Buenos Aires
Argentina Argentina
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mládí

Studoval reálku v Uherském Brodě, studium dokončil v Brně maturitou s vyznamenáním. Díky stipendiu pokračoval na strojním oboru Vysoké školy technické v Curychu (Eidgenössische Polytechnische Schule). Diplom získal u prof. Aurela Boleslava Stodoly roku 1915. Zůstal na univerzitě jako odborný praktikant na další dva roky a zároveň nastoupil jako konstruktér-praktikant u Švýcarských státních drah (Schweizerische Bundesbahnen) v Lucernu. Do roku 1920 pracoval ještě u firem Pfluger & Co a Maschinenfabrik Oerlikon.

Dne 29. prosince 1922 se oženil s Boženou Kudrnáčovou.[2]

První odboj

Ještě před dokončením studií se ve Švýcarsku seznámil s Edvardem Benešem, který ho uvedl do protirakouského odboje. Ve službách nově vzniklé České tiskové kanceláře (válečného předchůdce Československé tiskové kanceláře) v Ženevě a svými články v Neue Zürcher Zeitung, Basler Nachrichten, Basler Nationalzeitung a jiných periodikách šířil povědomí o československé otázce a zveřejňoval postoje prvního odboje. Spolupráce se švýcarskými deníky mu vydržela až do roku 1924.

Diplomat

Roku 1920 se vrátil do Prahy, kde nastoupil jako úředník na ministerstvo zahraničí. Pracoval na vyslanectvích v Bernu a Paříži. V době na vyslanectví v Bernu by zároveň tajemníkem československých delegací při Společnosti národů.

Ve Škodovce

Po ukončení funkčního období přešel do Škodovky, kde vybudoval propagační oddělení. Byl členem salónní společnosti Táflrunda. Velká část jeho přátelství, která z ní pocházela se za války změnila v pevné spojenectví proti nacismu. Okupace pohraničí ho zastihla v pozici viceředitele zbrojní části exportního oddělení koncernu. Ta mu poskytla možnost cestování do neutrálních zemí a všech oblastí německého vlivu. Tam předával zprávy československým diplomatům nebo rozvědčíkům. Od okupace Československa téměř do konce války byl jedním z nejúspěšnějších kurýrů, kteří zprostředkovávali spojení mezi domácím a zahraničním odbojem. Podléhal velmi přísnému utajení. Stýkal se jen s Rudolfem Jílovským a Zdeňkem Němečkem ze skupiny Parsifal. 4. dubna 1945 byl zatčen gestapem a vzat na Pankrác do vazby. Odtud se dostal 5. května během povstání.

Poválečná doba a exil

Po válce pokračoval v práci pro Škodovku jako zástupce pro Latinskou Ameriku se sídlem v Buenos Aires. Když se měl roku 1951 vrátit, volil exil. Zůstal v Buenos Aires, kde také zemřel.

Odkazy

Reference
  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Matrika oddaných, pražský magistrát 1922-1923, snímek 170 [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2020-01-12]. Dostupné online.

Literatura
  • Pokorný, Jindřich – Parsifal, osudy jedné demokratické odbojové skupiny, nakl. Academia, Praha 2009, ISBN 978-80-200-1606-5
  • Feierabend, Ladislav Karel – Politické vzpomínky I, nakl. Atlantis, Brno 1994, ISBN 80-7108-071-3
  • Feierabend, Ladislav Karel – Politické vzpomínky III, nakl. Atlantis, Brno 1996, ISBN 80-7108-125-6
  • Fischl, Viktor – Dr. Karel Steinbach: Svědek téměř stoletý, nakl. SPN, Praha 1998, ISBN 80-04-25373-3

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.