Zdeněk Němeček (spisovatel)

Zdeněk Němeček, křtěný Zdeněk (Sydonius) Václav 19. února 1894, Josefov5. července 1957, Mnichov[1]) byl český odbojář, spisovatel, dramatik a diplomat.

Zdeněk Němeček
Zdeněk Němeček (Pestrý týden 1938)
Narození19. února 1894
Josefov
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí5. července 1957 (ve věku 63 let)
Mnichov
Západní Německo Západní Německo
Povoláníspisovatel, dramatik, překladatel, básník a legionář
OceněníŘád Tomáše Garrigua Masaryka 4. třídy in memoriam (1992)
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
matriční zápis o narození a křtu Zdeňka Němečka (matrika N 1890-1914 Josefov (SOA Zámrsk))

Život

Mládí a studia

Narodil se v rodině trafikanta (nájemce prodeje c. k. tabáku) v Josefově Aloise Němečka a jeho manželky Antonie, rozené Uhlířové. Při křtu dostal jméno Sydonius Vácslav (s poznámkou v matrice „česky Zdeněk“).[2] V Hradci Králové vystudoval nižší gymnázium a ve studiu pokračoval na obchodní akademii, na které maturoval roku 1912. Poté absolvoval jednoroční kurs při exportní obchodní akademii ve Vídni.[1]

Pobyt v Rusku a návrat do vlasti

Po krátké předchozí praxi v Hamburku a Terstu nastoupil roku 1910(?) v moskevské filiálce firmy Laurin a Klement. Ihned po vypuknutí války se přihlásil do České družiny, předchůdce ruských československých legií. V Moskvě absolvoval vyšší vojenskou školu, po službě v ruském armádním 24. pluku se v roce 1917 připojil k československým legiím. V nich působil do 31. 12. 1919 a opustil v hodnosti poručíka; po návratu do vlasti byl povýšen na nadporučíka.[3] Po návratu do vlasti získal hodnost nadporučíka ruských legií.

V diplomatických službách Československa

V Československu pracoval krátce jako spojovací důstojník kontrolní spojenecké komise dozírající na dělení Těšínska. Od listopadu 1920 působil na ministerstvu zahraničních věcí. (Domluvil se rusky, německy, francouzsky, italsky, polsky a anglicky.)[p 1] V letech 1922–1923 zastával funkci konzulárního atašé v Norimberku, jako konzul či vicekonzul pracoval v New Yorku (1926–1929), Marseille (1932–1936).[4] Ve Španělsku pobýval v letech 1937–1939, nejprve jako legační tajemník v Madridu, do roku1938 chargé d'affaires v Barceloně. Ze Španělska přispíval sloupky do Lidových novin.[5] Navštívil též střední Ameriku a západní Afriku, zahraniční pobyty inspirovaly většinu jeho literárního díla.

Odbojář za německé okupace

Po obsazení Čech a Moravy nacistickým Německem se od srpna 1939 stal úředníkem Národní a univerzitní knihovny v Praze, v roce 1941 odešel do penze. Zákaz publikování ho postihnul v roce 1942. V penzi často pobýval v Ratajích nad Sázavou.[1]

Do odboje se Zdeněk Němeček zapojil ihned po 15. březnu 1939, kdy vykonal čtrnáctidenní cestu do Francie. Z cesty přivezl především informaci, že pro odchod československých občanů nejsou prozatím v zahraničí vytvořeny podmínky, s výjimkou letců a osob jednotlivě jmenovaných. Spolu s Rudolfem Jílovským a Antonínem Srbou zajišťovali spojení s československým exilem.[6]

Od konce roku 1941 spolupracoval s ilegální zpravodajskou skupinou Parsifal, ve které pracovali např. Arnošt Heidrich, hrabě Jindřich Kolowrat-Krakowský, Leopold Chmela, malíř Otakar Mrkvička a filmař Josef Holman. Skupina Parcifal byla napojena na čsl. exilovou vládu v Londýně a Zdeněk Němeček v ní aktivně působil až do 22. února 1945, kdy ho gestapo zatklo. Do konce okupace byl vězněn ve věznici gestapa v Praze na Pankráci.

Po 2. světové válce

Po druhé světové válce se stal vyslancem v Dánsku.[7] (Tisk z roku 1946 zaznamenal historku z Kodaně, ve které se Němeček zasloužil o navrácení mistrovského violoncella ukradeného českému virtuosovi.[8]) Když se mu v roce 1948 podařilo, že rodina vycestovala za ním, všichni emigrovali do Kanady. V roce 1951 získal místo ve Svobodné Evropě a rodina se přestěhovala do New Yorku.[9]

Při příležitost vydání slovinského překladu jeho knihy cestoval v roce 1957 do Lublaně. Během cesty v Mnichově náhle zemřel.[1]

V roce 1993 byly jeho ostatky převezeny z New Yorku na Vyšehradský hřbitov v Praze.[10]

Rodinný život

V roce 1925 se Zdeněk Němeček oženil s Annou Alexejevnou Korovjakovskou, ruskou emigrantkou pocházející ze šlechtické rodiny. Jejich dcera Olga se narodila v USA, v 50. letech 20. století provdala za bývalého tajemníka Huberta Ripky doktora Viléma Brzoráda.[9] Olga Brzorádová své vzpomínky zaznamenala v textu Vzpomínky na mého otce Zdeňka Němečka.[11]

Posmrtné ocenění

Dílo

Návrh scény pro hru Most, Stavovské divadlo 1938, návrh Fr. Tröster

Ve svých románech uplatňoval zkušenosti z diplomatických služeb, zajímal se o problematiku vystěhovalectví.

Příspěvky do periodik

Přispíval do řady periodik, např. Lidové noviny či Přítomnost

Knižní vydání

  • Legionářské novely (Praha, Památník odboje, 1920 a 1922)
  • Západoindický deník (v Praze, Ústřední dělnické knihkupectví a nakladatelství, 1929)
  • New York: zamlženo (tragické osudy českých řemeslníků v New Yorku na pozadí války, Praha, Družstevní práce, 1932 a Sfinx, Bohumil Janda, 1934)
  • Na západ od Panonie (román, líčí podmínky rusínských a slovinských havířů ve Francii, Praha, Sfinx, Bohumil Janda, 1935, 1936, 1940, 1941, 1945, 1946)[p 2]
  • Kátinka (Praha, Sfinx, B. Janda, 1936; Josefov, Fr. Večeřa, ilustroval Karel Müller, 1945)
  • Vějíř z poledníků (Praha, Evropský literární klub, 1937; Sfinx, Bohumil Janda, 1940, 1941, 1948)
  • Dopisy ze Senegambie (v Praze, Fr. Borový, 1938 a V Brně, Lidové noviny, 1938)
  • Ďábel mluví španělsky (román ze španělské občanské války, V Brně, Lidové noviny, 1939; Praha, Sfinx (B. Janda), 1939, 1940, 1948)[p 3]
  • Ostrovy smaragdového růžence (západoindický deník, Praha, Sfinx, Bohumil Janda, 1940, 1941, 1948)
  • Po povídce (autoři František Kožík, Zdeněk Němeček -povídka Na otrokářské lodi ze sbírky Vějíř z poledníků, Miloslav Fábera; upravil a původními litografiemi vyzdobil Emil Kotrba; V Praze, Klub 777 bibliofilů, 1941)
  • Evropská kantiléna (V Brně, Svobodné noviny, 1945; Praha, Sfinx, Bohumil Janda, 1946, ilustroval Cyril Bouda)[p 4]
  • Islandské dopisy' (cestopis o poválečném Islandu psaný formou dopisů příbuzným a přátelům, s fotografiemi autora, V Praze, Nakladatelství ELKu, 1948)
  • Chanson triste ; O dvou Janech (Praha, Karel Synek, 1948)

Česká vydání v zahraničí

  • Tvrdá země (New York, C S Publishing Co, mezi 1955 a 1965)
  • Stín a jiné povídky (Lund : Sklizeň svobodné tvorby, 1957)
  • Bloudění v exilu (úvod Ferdinand Peroutka; ilustr. a obálka Dorian Destenay, Lund, Sklizeň svobodné tvorby, 1958)
  • Ďábel mluví španělsky (Zürich, Konfrontation, 1974)
  • Xenia (Zürich, Gute Schriften, 1975)[p 5]


Posmrtná vydání v Československu a v ČR

  • New York - zamlženo (doslov napsal Jiří Opelík; Praha, Československý spisovatel, 1969)
  • New York - Zamlženo (komentář Vladimír Papoušek a Milan David, Praha, Nakladatelství Lidové noviny, 2007)
  • Tvrdá země (závěrečnou studii napsal Vladimír Papoušek, Praha, Torst, 2008)


Divadelní hry

  • Primus tropicus (Veselohra o třech dějstvích, Praha, F. Švejda, 1925)
  • Zač lidský život? (hra o 4 jednáních, V Praze, A. Neubert, 1936) premiéra 23. 10. 1936 ve Stavovském divadle[13]
  • Most (hra o třech jednáních s předehrou a dohrou, V Praze, A. Neubert, 1938); premiéra 15. 1. 1938 ve Stavovském divadle[14]
  • Balada o Kátince (dramatická báseň o sedmi obrazech, Praha, Fr. Borový, 1940)
  • Rukopis času (hra o šesti obrazech, V Praze, A. Neubert, 1945, 1947)
  • Penězokaz (hra o pěti jednáních, V Praze, A. Neubert, 1946) premiéra 13. 4. 1946 ve Stavovském divadle[15]

Filmografie

Zdeněk Němeček napsal texty písní z filmů:[16]

Ostatní:

  • Zajatý (Filmový scénosled podle povídky Zdeňka Němečka napsal Miroslav Rutte, Praha, Státní výroba celovečerních filmů, výrobní skupina Karel Feix, 1946)

Zajímavost

V povídce Berberský autobus, která vyšla v roce 1941 v souboru povídek různých autorů Dvanáct poutí světem popsal Zdeněk Němeček příběh českého řidiče Roberta Jaroška, který založil a provozoval v Maroku autobusovou linku na trase Marakeš-Mogador (As-Sawíra).[17]

Odkazy

Poznámky

  1. V roce 1922 navštívil s misí Československého červeného kříže Povolží, které trpělo hladomorem.
  2. Přeloženo do slovinštiny 1955
  3. Přeloženo do srbochorvatštiny 1940.
  4. Přeloženo do dánštiny 1948.
  5. Překlad z češtiny do němčiny, původní titul neurčen.

Reference

  1. OPELÍK, Jiří. Zdeněk Němeček. In: Jiří Opelík a kolektiv. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0708-3. Svazek 3/I. M–O. S. 488–491.
  2. Matrika narozených, Josefov, 1890–1914, snímek 51, Záznam o narození a křtu. 195.113.185.42:8083 [online]. [cit. 2018-02-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-02-18.
  3. VÚA, záznam vojáka: Němeček Zdeněk
  4. Nejzajímavější kniha 1934. Lidové noviny, příloha. 25. 11. 1934, s. 6. Dostupné online.
  5. Madridská noc. Lidové noviny. 9. 9. 1937, s. 1. Dostupné online.
  6. MERTLÍKOVÁ, Olga. Legionář, diplomat a spisovatel Zdeněk Němeček. Jaroměř: Městské muzeum Jaroměř, 2004. ISBN 80-903131-4-0.
  7. Čs. dánská platební a obchodní dohoda. Svobodné noviny. 27. 9. 1947, s. 6. Dostupné online.
  8. Bohumil Janda: Ztratilo se čelo. Svobodné noviny. 30. 11. 1946, s. 1–2. Dostupné online.
  9. Česká televize, Ještě jsem tady: Olga Brzorádová
  10. Zdenek Slouka:Věčný exulant Zdeněk Němeček. Lidovky.cz. 2. 2. 2008. Dostupné online.
  11. Brzorádová-Němečková, Olga. Vzpomínky na mého otce Zdeňka Němečka. In: Legionář, diplomat a spisovatel Zdeněk Němeček. Jaroměř: Městské muzeum, 2004, s. 54-59
  12. Řád Tomáše Garrigue Masaryka: Seznam vyznamenaných
  13. Národní divadlo, archiv: Zač lidský život?
  14. Národní divadlo, archiv: Most
  15. Národní divadlo, archiv: Penězokaz
  16. Filmová databáze FDb.cz: Zdeněk Němeček
  17. Berberský autobus. Pestrý týden. 29. 11. 1941, s. 22. Dostupné online.

Literatura

  • OPELÍK, Jiří. Zdeněk Němeček. In: Jiří Opelík a kolektiv. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0708-3. Svazek 3/I. M–O. S. 488–491.
  • ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt (1939 - 1941). Praha: Laguna, nakladatelství a vydavatelství, 2002. ISBN 80-86274-40-3.
  • MERTLÍKOVÁ, Olga. Legionář, diplomat a spisovatel Zdeněk Němeček. Jaroměř: Jaroměř: Městské muzeum, 2004. ISBN 80-903131-4-0.
  • ČERNÁ, Klára. Činnost odbojové skupiny Parsifal se zaměřením na osobu Leopolda Chmely a zejména jeho poválečný osud. Pardubice, 2009. Bakalářská práce. Univerzita Pardubice, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Václav Veber. s. 22–42. Dostupné online.
  • POKORNÝ, Jindřich. Parsifal, osudy jedné demokratické odbojové skupiny v letech 1938-1945 s poválečným dovětkem. Praha: Academia, 2009. 558 s. ISBN 978-80-200-1606-5.

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.