František Palata

František Palata se narodil v roce 1870 v Dašicích u Pardubic, vystudoval gymnázium a následně v Praze vystudoval klasickou filologii a věnoval se starým jazykům, po ukončení studia se věnoval práci pomocného a později i řádného pedagoga na gymnáziích. Zpočátku od roku 1895 působil jako suplující profesor na gymnáziích v Přerově, Litomyšli, v Žitné ulici v Praze, Zábřehu, Jičíně a v Křemencově ulici v Praze.[3] V roce 1901 nastoupil na místo řádného profesora na gymnáziu v Prostějově,[2] tam působil do roku 1916, kdy nastoupil na místo profesora na gymnáziu v Třebíči. Tam působil až do roku 1931, kdy na vlastní žádost odešel do výslužby,[3] kde se posléze věnoval již pouze latině a psaní latinských veršů.

Věnoval se primárně latině, napsal několik příspěvků do Českého musea filologického, překládal metrické latinské básně, kritiky novolatinské poezie publikoval v časopisech Vox urbis nebo Scriptor Latinus. Pomáhal také Františkovi Novotnému s prací na Latinskočeském slovníku.[3] Vydal také několik vlastních sbírek v latině, jako např. Nugae metricae (1911, Prostějov), Horae subsecivae (1926, Třebíč) a Lyra Romana (1928, Praha). Věnoval se také překladům české poezie do latiny, překládal např. Erbena, Jablonského, Čelakovského, Nerudu, Sládka, Vrchlického, Machara, Heineho nebo Schillera.[4] Patřil do nové vlny překladatelů do latiny, která působila na konci 19. století.[5] Ve svém díle navazoval na práci Václava Aloise Svobody.[6]

V roce 1917 uvedl v latinském časopise Sciptor Latinus, že se trápí v povolání pedagoga a že se těší na důchod, kde se bude věnovat pouze psaní latinských veršů.[2] Jeho dílo bylo opakovaně přijato dalšími latiníky.[3]

V městské části Týn v Třebíči je po něm pojmenována ulice Palatova.[7]