František Nečásek

František Nečásek (20. srpna 1811 Vysoké nad Jizerou – 8. září 1889 tamtéž) byl český spisovatel. V povídkách líčil pravdivě a poutavě život na českém venkově.

František Nečásek
František Nečásek (1886)
Narození20. srpna 1811
Vysoké nad Jizerou
Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí8. září 1889 (ve věku 78 let)
Vysoké nad Jizerou
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se 20. srpna 1811 ve Vysokém nad Jizerou v Krkonoších. Studoval dva roky na gymnáziu v Litoměřicích a čtyři roky v Jičíně, kde jako profesoři působili Karel Simeon Macháček a František Šír. Poté odešel do Prahy na filosofii, kde se setkal s Máchou a Pickem.[1] Po jejím absolvování se zapsal na bohoslovecký seminář v Litoměřicích, ale již po třech měsících školu opustil a nastoupil na právnickou fakultu.[2] Studia ukončil roku 1838 a vstoupil do státních služeb. Nejprve pracoval u kamerálního úřadu,[3] v letech 1846-1861 byl finančním komisařem ve Žluticích a Dobříši. Pak se vrátil do Prahy, a to nejprve na zemské finanční ředitelství, odkud přešel do Pražské berniční administrace. Roku 1869 odešel do důchodu.[4] Trvale bydlel i nadále v Praze, ale letní měsíce trávil v rodném Vysokém. Protože přijížděl už počátkem června, říkali mu žertovně „první vysocká vlaštovka“. Finančně byl zajištěný,[5] mimo jiné díky vlastnictví nemovitostí.[6]

Zemřel ve Vysokém po krátké nemoci 8. září 1889.[6] V té době byl jedním z nejstarších českých spisovatelů.[2] Dvacet let, které strávil v důchodu, bylo tehdy velmi neobvyklých.[5]

Dílo

První literární práce vydal roku 1831 v Krameriově časopise Večerní vyražení; mimo jiné Založení Vysokého a Cestování po Krkonoších. Později publikoval básně a humoresky v časopisech Květy a Světozor.[2] Rozsáhlejší práce ale vytvořil až v závěru života.

Knižně vyšly:

  • Sňatek na smrtelném loži (1867), s autobiografickými prvky[5]
  • Mileva : obrázek z Hruboskalska (1869)
  • Jitrocí (1872), popisuje zde krajinu a obyvatelstvo v okolí Vysokého[5]
  • Ruská kněžna (1874)
  • Malvína (1876)
  • Marie (1883)
  • Tři habry (posmrtně 1928, předtím ve Světozoru 1870)

V dílech projevoval hlubokou znalost venkova[2] a lásku k obyvatelům hor.[6] Život svých hrdinů líčí pravdivě a poutavě.[2]

Příbuzenstvo

Mladší bratr Jan Nečásek (1813-1866) byl středoškolský profesor, ředitel akademického gymnázia v Praze.[5][7]

Reference
  1. František Nečásek. Humoristické listy. 1886-08-20, roč. 28, čís. 34, s. 280. Dostupné online [cit. 2011-08-27].
  2. Úmrtí. Literární listy. 1889-10-01, roč. 10, čís. 20, s. 348. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2011-08-27].
  3. Kamerální úřady existovaly v krajských městech do roku 1855 a spravovaly nepřímé daně (cla, kolky, daně z potravin, soli a tabáku apod.). Zákonem z r. 1854 byly přejmenovány na okresní finanční ředitelství. Viz např. BLOMAN, Karel. Kamerální úřady. In: OTTO, Jan. Ottův slovník naučný. Praha: J. Otto, 1898. Dostupné online. Svazek 13. S. 862.
  4. František Nečásek. Zlatá Praha. 1889-09-13, roč. 6, čís. 43, s. 515. Dostupné online [cit. 2011-08-27].
  5. František Nečásek. Národní listy. 1889-09-10, roč. 29, čís. 250, s. 2. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2011-08-27].
  6. Úmrtí. Národní listy. 1889-09-09, roč. 29, čís. 249, s. 2. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2011-08-27].
  7. Jan Nečásek - základní životopisné údaje (www.nkp.cz)
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.