František Mrázek Dobiáš

Středoškolská studia absolvoval na českém gymnáziu v Brně (maturita 1926), poté studoval teologii na Husově československé evangelické fakultě bohoslovecké v Praze (1926–1928), teologické fakultě univerzity ve švýcarském Curychu (1928–1929) a v Hartfordu (Connecticut/USA, 1930).
Po návratu do vlasti působil nejdříve jako vikář (1930–1932), poté jako farář v Krabčicích (1932–1945). Doktorát teologie na pražské HČEFB získal 27. 4. 1938 na základě úspěšné obhajoby disertační práce Učení Jednoty bratrské o večeři Páně, v důsledku okupace ČSR a násilnému uzavření českých vysokých škol byl však nucen přerušit přípravu své habilitace. V průběhu válečných let se aktivně podílel na náhradním vzdělávání bohoslovců ČCE, organizovaném vedením církve, studoval a napsal řadu podnětných teologických textů.
V letech 1945–1948 byl farářem v Pardubicích, souběžně se v roce 1945 na HČEFB habilitoval, na podzim téhož roku (s platností od 1. 6. 1945) byl jmenován docentem a až do roku 1947 vedl v zastoupení nepřítomného prof. Josefa L. Hromádky stolici systematické teologie. Mimořádným profesorem se stal 2. 6. 1948, po vzniku KEBF (1950) již jako řádný profesor až do svého nenadálého skonu (2. 10. 1972) řídil katedru sociální teologie. Ve třech funkčních obdobích zastával funkci proděkana fakulty (1950–1954, 1968–1970), v letech 1970–1972 stál v jejím čele jako děkan.
Do dějin fakulty i církve se zapsal nejen jako mimořádně a všestranně vzdělaný pedagog, ale také právem uznávaný výrazný autor řady dogmatických, biblických, etických i sociologických studií a statí. Byl vynikajícím kazatelem, neúnavným propagátorem dědictví reformované teologie, překladatelem a spolueditorem klasických děl evropské i české reformace.