František Khevenhüller-Metsch

Zámek Čestice, majetek Františka Khevenhüllera-Metsche od roku 1861

Pocházel ze starého rakouského šlechtického rodu Khevenhüllerů, narodil se ve Vídni jako pátý a nejmladší syn polního podmaršála Jana Josefa Khevenhüllera (1733–1792), po matce Marii Josefě (1750–1806) byl vnukem moravského zemského hejtmana Františka Antonína Schrattenbacha, po otci byl vnukem císařského nejvyššího hofmistra knížete Jana Josefa Khevenhüllera-Metsche. Po studiích na vojenské škole vstoupil v roce 1800 do rakouské armády a zúčastnil se napoleonských válek. Vynikl statečností v bitvě u Wagramu, kdy byl již hejtmanem (1809), v závěru napoleonských válek byl povýšen na majora (1815). Poté sloužil u různých posádek v habsburská monarchie a postupoval v hodnostech (podplukovník 1823, plukovník 1825), vyznačoval se vždy disciplínou a oddaností vojenským záležitostem.

Generálmajor František Khevenhüller-Metsch (1837, Josef Kriehuber, litografie)

Od mládí byl též rytířem Maltézského řádu a postupoval v jeho hierarchii. Po roce 1832 diplomatickým zástupcem řádu v Rakousku, od roku 1837 byl komturem řádové komendy ve Vídni. Mezitím byl povýšen na generálmajora (1833) a polního podmaršála (1842). Od roku 1847 byl velkopřevorem Maltézského řádu pro České království a v letech 1848–1850 zároveň zemským velitelem v Čechách[1] (v této funkci nahradil maršála Windischgrätze, který byl převelen do Uher k potlačení revoluce). V roce 1849 dosáhl hodnosti polního zbrojmistra[2] a v letech 1850–1851 byl vojenským a civilním guvernérem ve Lvově. Aktivní kariéru v armádě zakončil jako prezident vojenského odvolacího soudu ve Vídni (1851–1852). Jako maltézský velkopřevor nadále trvale pobýval v Praze, ale věnoval se i správě statků v majetku řádu (Strakonice, Dětenice, Obytce, Horní Libchava).[3] Ve Strakonicích se zasloužil o výstavbu školy a s kapitálem 1 000 zlatých založil v roce 1854 nadaci pro chudé.[4] Poblíž Strakonic koupil v roce 1861 do svého soukromého majetku statky Čestice a Dřešínek.[5] Byl též c. k. tajným radou a komořím, v roce 1861 byl jmenován doživotním členem rakouské panské sněmovny. Zemřel ve Velkopřevorském paláci v Praze ve věku 84 let.