František Kermer

Narodil se asi roku 1710 v Žatci, kde se mohl seznámit s pracemi významného žateckého stavitele Josefa Antonína Gentsche (Jentsche). Později přišel do styku s dílem Kiliana Ignáce Dientzenhofera, které jeho tvorbu výrazně poznamenalo. Do Hradce Králové přišel snad ve 30. letech, ale bezpečně je tu doložen až roku 1743 už jako zkušený stavitel a starší cechu.

V Hradci Králové se také dvakrát oženil – s první manželkou Kateřinou měl syna Františka Antonína Petra (* 26. 5. 1751), pozdějšího pevnostního stavitele, a dceru Marii Teresii (* 2. 5. 1751). Zde také zemřel[1] roku 1786 ve svém domě č. 217 (dnes č. 116) na Malém náměstí ve věku 76 let.

Od počátku své kariéry v Hradci byl Kermer aktivní nejprve osobní činností v cechu, později v letech přeměny Hradce v pevnost účastí v komisích pro stavby v Hradci i v Josefově, v nichž zastupoval městské zájmy v opozici proti nové vojenské vrchnosti. Spolu s městem bojoval o zachování starých práv – výrazně se to projevilo ve sporu o projekt kostela na Novém Hradci Králové. Město si jej náležitě vážilo a svěřilo mu stavby, jež se podařilo vyjmout z pravomoci vojáků a působnosti pevnostních inženýrů. Zevním výrazem této vážnosti byla Kermerova volba do městské rady v roce 1778, kterou však stavitel „s ohledem na svou živnost“ odmítl.

Předpokládá se, že měl podíl na přestavbě hradeckých domů na Velkém a Malém náměstí. Kromě Hradce Králové byla jeho tvorba soustředěna na Novobydžovsko a do okresů Ústí nad Orlicí a Rychnov nad Kněžnou.