František II. Batthyány

Hrabě František II. Batthyány (maďarsky Batthyány II. Ferenc, 1577, Glashütten bei Schlaining - 13. září 1625, Schlaining) byl uherský šlechtic z magnátského rodu Batthyányů. Zastával vysoké úřady v Uherském království. Vlastnil panství na území dnešního Burgenlandu a Maďarska a Slovinska a byl ochráncem protestantů.

František II. z Batthyány
Narození1577
Glashütten bei Schlaining
Úmrtí13. září 1625 (ve věku 47–48 let) nebo 13. září 1629 (ve věku 51–52 let)
Povoláníkomorník
ChoťEva Popelová z Lobkovic (od 1607)
DětiAdam Batthyány z Német-Ujváru
Alžběta Batthyányová
RodičeBaltazar Batthyány a Dorottya (Dorica) Zrinyi
PříbuzníEleonora Batthyányová, Pavel Batthyány z Német-Ujváru[1] a Kryštof Batthyány z Nemét-Ujváru[1] (vnoučata)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život
Eva Popelovna z Lobkovic, manželka Františka Batthyányho

František Batthyány byl jediným synem Baltazara III. a hraběnka Dorothey Zrinské.[2] Vyrůstal nejprve v Güssingu a později u dvora císaře Rudolfa II. v Praze.[3] V roce 1603 byl povýšen na svobodného pána.[4] Byl komorníkem císařů Rudolfa II., Matyáše a Ferdinanda II., královským nejvyšším stájníkem (1608) a vrchním županem (1609) Šoproňské župy.[5]

František Batthyány byl polní hejtmanem v Dolních Uhrách.[4] V roce bojoval v rakousko-turecké válce proti Osmanům v roce 1593 u Ostřihomi, v roce 1595 u Stoličného Bělehradu a roku 1602 u Velké Kaniže. Za zásluhy v bojích byl v roce 1603 povýšen do hraběcího stavu.[5] V roce 1605 Osmané napadli Batthyányho území, zpustošili je a část obyvatelstva odvlekli do zajetí. Batthyány bránil svá území, za což od císaře Rudolfa II. získal panství Körmend.[5]

V roce 1607 se v Neuhausu oženil s českou šlechtičnou Evou Popelovou z Lobkovic (asi 1585–1640).[4] Tímto sňatkem získal mimo jiné panství Neuhaus, Uherský sv. Gotthard, Rakičán a Bičke. Manželé žili v Güssingu a měli tři syny a tři dcery. Nejstarší syn Baltazar (* 1607 nebo 1608) zemřel ve věku 14 let. Františekovým dědicem se stal syn Adam, který sehrál významnou roli v průběhu protireformace. Nejmladší syn Gabriel (* 1623) zemřel v kojeneckém věku. Dcera Marie Magdalena († 1664), nejprve provdaná za hraběte Ladislava Csákyho, Alžběta, provdaná za hraběte Jiřího z Erdődy, a Barbora, provdaná za mladšího hraběte z Forgácse.[6]

Když byl Ferdinand II. v roce 1618 korunován uherským králem, nesl Batthyány meč svatého Štěpána,[5] ovšem v roce 1620 se František Batthyány jako kalvín postavil proti císaři v boji na stranu uherského vzdorokrále, protestanta Gabriela Betlena. Cítil ohrožení náboženské svobody v zemi a do bojů dokonce nasadil turecký oddíl z Kaniže. Po podpisu mikulovského míru, se ostřihomský arcibiskup Petr Pázmány, který byl v přátelském vztahu s Batthyánym,[7] za Batthyányho přimluvil u císaře, který jej vzal na milost.František Batthyány byl po celý svůj život ochráncem protestantů. Zemřel dne 13. září 1625 ve Schlainingu.[5]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Franz II. Batthyány na německé Wikipedii.

  1. Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
  2. Burgarchiv Güssing, Lade XXXIV, Fasc. 5, Nr. 1
  3. Gratian Leser: Güssing und seine Burgherren. In: Güssinger Zeitung. Nr. 23, 1922
  4. Bibiana Kametler: Graf Adam I von Batthyany. Dissertation an der Universität Wien, Wien 1961, S. 14ff.
  5. Familie Batthyány 17. Jahrhundert Archivováno 7. 4. 2011 na Wayback Machine auf der Website der Familie Batthyány (abgerufen am 7. Oktober 2010)
  6. Burgarchiv Güssing, Lade XXVII, Fasc. 1, Nr. 15
  7. Galla Ferenc: Harminckilenc kiadatlan Pázmány levél. (dt. 39 unedidierte Briefe Pázmánys), Hrsg. Galla Ferenc, Vác 1936, in ungarischer Sprache, Brief Nr. 1 und Nr. 2

Literatura
  • András Koltai: Adam Batthyány und seine Bibliothek, Amt d. Burgenländ. Landesregierung, Abt. 7 – Kultur, Wiss. u. Archiv, Hauptreferat Landesarchiv u. Landesbibliothek, Eisenstadt 2002, ISBN 3-901517-33-2.
  • Bibiana Kametler: Graf Adam I von Batthyany. Dissertation. Wien 1961.
  • Peter Jandrisevits: Urkunden und Dokumente über das Burgenland und Umgebung, Hrsg. Burgenländisches Landesarchiv, Eisenstadt 1932–1936
  • Béla Iványi: Pázmány Péter, kiadatlan levélei, (dt. Pázmány Péter, unveröffentlichte Briefe), Körmend 1943. (maďarsky)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.