František Dvorský (historik)

Narodil se jako čtvrté dítě rodičům Anně a Janu Nepomuku Ignácovi Dvorským v Sobotce v domě č. p. 133 na náměstí. Měl dvě sestry: Marii a Annu. Třetí sourozenec, bratr Jan, zemřel ve věku 4 let dříve, ještě před narozením Františka Dvorského. Jeho otec byl členem vedení města, hrával ochotnické divadlo a zasloužil se o vznik kamenného divadla v bývalé sobotecké solnici.

Byl dvakrát ženatý. Jeho první žena Aloisie roz. Procházková byla vlastenka a přátelila se s Karolinou Světlou, Eliškou Krásnohorskou či Sofií Podlipskou. Zemřela ve věku 27 let po pětiletém manželství na tuberkulózu.

S druhou ženou Marií roz. Bečvarovskou měl šest dětí, z nichž pouze dvě se dožily vyššího věku.

V Sobotce mu byla odhalena pamětní deska na místě jeho rodného domu na náměstí. Je pochován na Vyšehradě[2] v sousedství hrobů spisovatelů Františka Langra a Karla Čapka.

Navštěvoval triviální trojtřídní školu v Sobotce za kostelem. Gymnaziální studia zahájil v Mladé Boleslavi, kde v letech 1851–1853 absolvoval primu a sekundu. Tercii, kvartu a kvintu studoval v letech 1853–1857 na gymnáziu v Jičíně. Zde mezi jeho spolužáky patřili například budoucí spisovatel, novinář a politik Jan Matouš Černý nebo filolog a básník Jindřich Niedrle.

Již ve dvanácti letech byl veden jako člen Matice české, od roku 1854 byl odběratelem časopisu Památky archeologické. Podle dopisu z roku 1856 určenému knihovníkovi Muzea Království českého Václavu Hankovi byl František Dvorský již v této době zapálený pro archiválie.

Od roku 1858 soukromě doplňoval vzdělání na univerzitě v Praze, kde navštěvoval přednášky z historie.

Většinu profesního života (celých 40 let) strávil jako pracovník Zemského archivu Království českého. Podílel se na vzniku mnoha význačných děl (Česká encyklopedie, Ottův slovník naučný, Codex diplomaticus et epistolaris Regni Bohemiae, Monumenta Bohemiae Vaticana res gestas bohemicas illustrantia ad.) a spolupracoval s řadou významných osobností jako např. Tomáš G. Masaryk, Jan Otto, František Palacký, František Ladislav Rieger. Především ale jako ředitel jedné z mála tehdejších vědeckých institucí - Zemského archivu Království českého v Praze spoluvytvářel povahu českého archivnictví a historiografie.

• 1860–1863 – opisoval různé listiny pro Karla Jaromíra Erbena, tehdejšího městského archiváře pražského.
• 1863–1866 – na základě doporučení Františka Palackého, Josefa Emlera, K. J. Erbena a Františka Ladislava Riegra nastoupil do nově vzniklého Zemského archivu Království českého jako provizorní pomocná síla - kopista.
• 1866–1892 – na místě prvního adjunkta Zemského archivu Království českého opisoval složitější listiny, opatřoval opisy regesty, vytvářel lístkový katalog a prováděl výzkum mimopražských archivů.
• 1892–1903 – po smrti dosavadního ředitele Zemského archivu Antonína Gindleyho, se stal jeho nástupcem.

Roku 1891 byl zvolen na návrh tří univerzitních profesorů (Josefa Emlera, A. Gindleyho a Josefa Kalouska) mimořádným členem Královské české společnosti nauk. Konec kariéry byl poznamenán odbornými neshodami s kolegy a nástupníky, v nichž důležitou roli hrála skutečnost, že neměl vlivem životních okolností formální historické vzdělání.