František Čížek

Narodil se 15. října 1850 v Křelině u Jičína v chudé rodině. Rodiče věnovali všechny peníze na jeho vzdělání. Vystudoval jičínské gymnázium a roku 1872 byl přijat na pražskou právnickou fakultu. Již jako student vstoupil do Sokola a do Akademického čtenářského spolku. Během studií rovněž sloužil v armádě jako jednoroční dobrovolník. Získal tam řadu cenných zkušeností a propuštěn byl v hodnosti poručíka.[3]

V roce 1874 byl v Sokole přijat do cvičitelského sboru, jehož důležitým úkolem v té době bylo, vytvořit a zdokonalit soustavu cvičení. Věnoval se rovněž šermu u náčelníka Tyrše a jeho náměstka Josefa Müllera.[3]

V druhé polovině 70. let se Sokol dostal do potíží, mimo jiné kvůli Tyršově chronické nemoci a jeho časté nepřítomnosti kvůli zdravotním pobytům v zahraničí. Roku 1878 byl Čížek zvolen náměstkem náčelníka a po Tyršově smrti převzal v této funkci na určitou dobu vedení. Projevoval se jako rázný a zkušený vůdce. Vyžadoval železnou kázeň a disciplínu, přísně vytýkal nedostatky a nedbalost, na stížnosti odpovídal zadáním úkolu stěžovateli. Napomenutí občas doplnil „úderem na záloktí“, které se stalo v Sokole tak známým, že o něm byla složena humorná báseň. Účastnil se většiny výletů a slavností, což mu získalo velkou oblibu.[3]

V roce 1877 získal doktorský titul[4] a byl zvolen do právního výboru Sokola. Roku 1883, kdy si otevřel vlastní advokátní kancelář, byl zvolen místostarostou a předsedou výboru druhých sokolských slavností (nakonec nepovolených).[3]

Podílel se i dalších veřejných aktivitách. Roku 1876 byl zvolen starostou Akademického čtenářského spolku, v roce 1885 se stal členem výboru nově zřízené Národní jednoty severočeské a později náměstkem starosty (A. P. Trojana), během jehož nepřítomnosti řídil schůze. Pomáhal při zakládání spolkového časopisu Česká stráž. Velkou vděčnost si získal od příslušníků české menšiny v pohraničí, které často právně zastupoval, v mnoha případech bezplatně. Spoluzakládal Klub českých turistů a byl členem i dalších sdružení.[3]

Byl velmi sportovně založený, měl statnou postavu, projevoval sílu, životní energii a svěžest. K jeho oblíbeným aktivitám patřil šerm a jezdectví, často projížděl na koni okolí Prahy. Slibnou budoucnost mu ale předčasně ukončil nádor na mozku. V červenci 1888 mu už nemoc působila závratě při každém rychlejším pohybu. Na radu lékaře odjel na léčení do Karlových Varů a Kysiblu, vrátil se ale odtud ještě v horším stavu, upoutaný na lůžko. Nepolevoval ale v aktivitě. Roku 1889 byl po smrti Gabriela Žižky (proti němuž neúspěšně kandidoval již roku 1887)[5] zvolen starostou Sokola pražského a rovněž prvním náčelníkem České obce sokolské. Nechával se dopravovat na schůze a řídil je, v bytě organizoval setkání cvičitelů, z lůžka organizoval spolkovou činnost. Zemřel na mrtvici 24. prosince 1889,[3] pohřben byl na Olšanech.[6]

Čížek byl velmi oceňovaný jako nezištný vlastenec, rázný organizátor a pevný charakter.[7] Jeho advokátní kancelář se těšila dobré pověsti. Stal se čestným členem sokolské organizace v Jičíně a Duchcově, v druhém případě jako odměnu za právní zastupování.[3] Jeho pohřbu se účastnili zástupci šedesáti sokolských jednot. Na smutečním shromáždění připomněl jeho zásluhy mimo jiné první místopředseda pražského Sokola Josef Víšek, předseda České obce sokolské Jan Podlipný a starosta Národní jednoty severočeské Trojan.[6]