Josef Víšek

Byl nejmladším ze tří synů kamenického mistra Augustina Víška. Roku 1869 vystudoval českou vyšší reálku v Praze a do roku 1874 studoval stavitelství na české technice v Praze. Pak převzal rodinnou kamenickou firmu založenou roku 1848. Sídlo podniku se nacházelo v domě čp. 325 na nynější Vinohradské třídě na Královských Vinohradech. Firma měla v nájmu několik kamenolomů na českém venkově. Roku 1877 se oženil s Emilií Geitlerovou. Byl aktivní ve veřejném životě. V roce 1890 se stal starostou pražského Sokola, kterým byl až do roku 1898. Byl členem pražské obchodní a živnostenské komory.[1][3][4]

Koncem století se zapojil i do zemské politiky. Ve volbách v roce 1895 byl zvolen v kurii obchodních a živnostenských komor (volební obvod Praha) do Českého zemského sněmu. Politicky patřil k mladočeské straně.[1]

Dlouhodobě byl aktivní v komunální politice. Od roku 1882 trvale zasedal v obecním zastupitelstvu Královských Vinohrad. Brzy také usedl do městské rady a v roce 1895 byl zvolen starostou Královských Vinohrad. V lednu 1903 mu Královské Vinohrady udělily čestné občanství. V čele města setrval až do své smrti roku 1911.[1][4]

Byl mu udělen Řád Františka Josefa a Řád železné koruny. Zemřel v srpnu 1911. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech. Vedení kamenického podniku pak převzal jeho syn Jiří Víšek.[3][4]