Franc Jankovič

Pocházel z obce Vitanje z rodiny kloboučníka. V rodné vesnici vychodil školu. V letech 1882–1889 studoval gymnázium v Celji. Maturoval v Novém mestu. Pak vystudoval medicínu na Vídeňské univerzitě, kde promoval roku 1898. V roce 1898 působil po několik měsíců jako sekundář v zemské nemocnici v Lublani. Potom v období let 1898–1899 pracoval v posádkové nemocnici ve Vídni a v letech 1899–1900 ve městě Slovenske Konjice. Od roku 1900 do roku 1905 zasedal i v radě tamní spořitelny. V roce 1900 se stal okresním lékařem v Kozje.[2] V době svého působení v parlamentu se uvádí jako okresní lékař v obci Kozje (Drachenburg).[1]

Už jako student se začal angažovat veřejně a politicky. V politice ho na počátku ovlivnil Josip Žičkar. Od roku 1907 zasedal jako poslanec Štýrského zemského sněmu. Podporoval odtržení slovinských oblastí od Štýrska a založení slovinské univerzity. Byl i náměstkem zemského hejtmana.[2]

Působil i coby poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl ve volbách do Říšské rady roku 1911, konaných podle všeobecného a rovného volebního práva. Byl zvolen za obvod Štýrsko 28.[3]

V roce 1911 byl uváděn jako člen Slovinské lidové strany.[1][4] Po volbách roku 1911 byl na Říšské radě členem poslaneckého Chorvatsko-slovinského klubu.[3]

Politicky se angažoval i po vzniku Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Působil na postu ministra.[5] Ministrem náboženských vyznání byl od února do května 1920 ve druhé vládě Stojana Protiće. Od března do května 1919 zastával i post místopředsedy Národního shromáždění (Skupštiny).[2] Do místopředsednické funkce ho Národní shromáždění v Bělehradu zvolilo v polovině března 1919.[6]

Po parlamentních volbách roku 1920 se stáhl z politického života a vrátil se k lékařské profesi. Byl lékařem v mužské věznici v Mariboru a hlavním lékařem mariborské pobočky krajského zaměstnanecké pojišťovny. Roku 1920 spoluzakládal lékařskou společnost v Mariboru, v jejímž čele stál až do své smrti.[2][7]