Obloha

Obloha nebo také nebe (archaicky, knižně a básnicky firmament z lat. firmamentum vzpěra, sloup nebo nebeská klenba). „Firmament” je ta pevná část nebes, která ještě spadá do sféry fyzické, za ním začíná skutečné nebe, sféra nadzemská a božská. Firmament (nebeská klenba) odděluje pozemský svět od světa „vyšší moci”.

Typická denní obloha

Obloha za větrného oblačného počasí

Bouřková obloha

Pohled na oblohu do zenitu

Obloha při západu Slunce

Obloha je ta část zemské atmosféry nebo vesmíru, která je viditelná z povrchu Země (nebo jiné planety). Někdy se říká, že ptáci a letadla létají na obloze. Přesnější definice je obtížná.

Při denním světle je obloha světle modrá, což je důsledkem rozptylu slunečního světla v ní[1]. Nad Zemí není žádný modrý objekt, který bychom viděli. Za slunečného počasí je díky Rayleighovu rozptylu tmavší v zenitu a světlejší na horizontu. Při východu a západu Slunce červená a oranžová. Naopak v noci je obloha černá a posetá hvězdami.

Během dne, pokud není zataženo, je na obloze vidět Slunce. V noci je pak možno na obloze spatřit hvězdy, planety a Měsíc. (Měsíc lze vidět často i ve dne. Některé hvězdy a planety pak za výjimečných podmínek také.) Při svítání a soumraku bývá vidět planeta Venuše, která se označuje poprvé jako Jitřenka, podruhé jako Večernice; někdy jsou vidět ranní nebo večerní červánky (Zora nebo zastarale zoře je slovanské označení jak pro (zejména) Jitřenku, ranní červánky, úsvit,[2] ale i pro večerní červánky a Večernici, bohyně Zora odpovídá římské Auroře.[3] Na obloze je možno spatřit mnoho přírodních jevů jako oblaka, duhu, polární záři nebo blesk.

V astronomii se jako obloha označuje nebeská sféra, což je zdánlivá plocha nad Zemí, kde se pohybují Slunce, hvězdy, planety a měsíce. Nebeská sféra je rozdělena na části nazývané souhvězdí.