Filón Alexandrijský

Filón Alexandrijský nebo Filón z Alexandrie, latinsky Philo Iudaeus (asi 20 př. n. l. – po roce 40) byl židovský řecky píšící filosof a teolog, nejvýznamnější představitel židovské helénistické filosofie.

Filón Alexandrijský
Narození15 př. n. l.
Alexandrie
Úmrtí45 (ve věku 60–61 let)
Alexandrie
Povolánífilozof, historik a spisovatel
NárodnostHebrejci
Tématafilozofie
Významná dílaAgainst Flaccus
About the contemplative life
On the Embassy to Gaius
PříbuzníAlexander the Alabarch (sourozenec)
VlivyPlatonismus
stoicismus
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Filón se pokusil sjednotit řeckou filosofii s židovskou vírou a etikou, přičemž používal metody alegorického výkladu Bible. Významný je především jeho koncept Logu, jež později sehrál důležitou roli v křesťanské christologii. Rabínský judaismus naopak Filónovy myšlenky nepřijal, neboť je považoval za přílišný odklon od tradice.

Život

Narodil se patrně v Alexandrii v zámožné, snad kněžské rodině, a patřil k nejváženějším osobám tamější židovské obce. Disponoval kvalitním řeckým vzděláním, znal z první ruky Platónovy spisy i dobovou literaturu k etice, zejména kynickou. Býval zván na hostiny, chodil do divadla i na závody, i když to svým čtenářům nedoporučuje. Ačkoli pravděpodobně neuměl hebrejsky (užíval řeckou Bibli a jeho „chaldejské“ etymologie jsou většinou chybné), byl hluboce věřícím židem s pevnou vazbou k Jeruzalémskému chrámu. V roce 39/40 byl – už jako starší muž - členem poselstva alexandrijských židů k císaři Caligulovi, které žádalo o zrušení nařízení o císařových sochách v synagogách. Protože zprávu z této cesty také psal, byl podle některých v čele tohoto poselstva.[zdroj?]

Jeho bratr Tiberius Iulius Alexander byl vysokým alexandrijským úředníkem, byl v dobrých vztazích s císaři a sám prý pořídil zlaté a stříbrné kování vrat jeruzalémského chrámu. Jeho syn a jmenovec, Filónův synovec, od židovství patrně odpadl, byl římským prefektem v Egyptě a podílel se na potlačení židovského povstání a snad se účastnil i dobytí Jeruzaléma roku 70.[zdroj?]

Prameny a charakter díla

Filón se nejdůsledněji ze všech starověkých židovských filosofů snažil sloučit židovskou víru a etiku s řeckou filosofií.[1] Židovský ráz díla se projevuje, když Filón považuje Mojžíše nejen za největšího proroka, nýbrž také za největšího filosofa, Bibli pokládá za zjevení Boha lidstvu a za nejvyšší autoritu lidského života. Filón dále nabádá k plnění biblických příkazů, a to včetně jejich vnějších forem. Helénismus se v jeho díle projevil snahou ukázat všeobecnou platnost Mojžíšova zákona. Koncept abstraktního a vzdáleného Boha, jehož lze nazírat skrze umrtvování smyslů, rovněž vychází z řecké filosofie. Své dílo Filón konečně podkládá citacemi celkem 64 řeckých autorů a přejímá myšlenky zejména Platóna, pythagorejců, stoiků a Poseidónia.[2] Ačkoli se tedy Filón snažil odhalit hlubší pravdu zjeveného náboženství, jeho filosofický systém tradiční judaismus reinterpretoval, čímž se mu značně vzdálil.[3]

Filosofické myšlení

Metoda

Syntézu judaismu s řeckou filosofií Filónovi umožňoval předpoklad, že řečtí myslitelé znali Tóru. Tím se řecká filosofie stává židovskou záležitostí.[4] Z druhé strany Filón považuje judaismus za filosofický systém.[5] Díky alegorické exegezi pak nachází v Bibli poučky řecké filosofie. Alegorická exegeze tak slouží k vysvětlení nejasných míst či k nalezení hlubšího skrytého smyslu pod vrstvou doslovného významu.[6]

Filón nevytvořil jasně promyšlený bezrozporný filosofický systém. Ve svém díle spojil příliš mnoho prvků různých filosofických proudů, což vedlo k občasným nedůslednostem, nejasnostem či nesrovnalostem.[7]

Bůh, stvoření a Logos

Filón ovlivněn platónským idealistickým dualismem považoval Boha za člověkem nepoznatelného, zcela odděleného od světa, čímž se ovšem odklonil od biblického konceptu Boha navazujícího kontakt s lidmi. Tento rozpor se pokusil interpretovat Boží jméno Jsem, který jsem[8] filosoficky jako „Bytí“. Existence Boží je pak to jediné, co může člověk o Bohu poznat.[9] Toto Filónovo stanovisko předznamenalo pozdější negativní teologii.[10]

Bůh podle Filóna stvořil svět z preexistentní hmoty, jelikož by však Bůh byl stykem s hmotou poskvrněn, použil při stvořitelském aktu zprostředkujících sil, které z něj emanují. Veškeré tyto síly či ideje v sobě zahrnuje Logos. Při vytváření konceptu Logu byl Filón zřetelně ovlivněn vlivem řeckých a židovských spekulací o hypostasích (například Knihou Moudrosti), při popisu Logu ovšem nebyl důsledný: někdy o Logu hovoří jako o Božím rozumu, jindy zase jako o podstatě oddělené (hypostasované) od Boha. Logos je popisováno jako „Boží místodržitel na zemi“, „prvorozený syn“, zástupce lidstva před Bohem, velekněz, což se shodovalo s křesťanskými představami o Kristu, a koncept Logu tudíž měl značný význam pro christologii.[11]

Člověk a etika

Jako pro Platóna i pro Filóna představuje tělo „žalář“ a „hrob“ duše a cílem dobrého života je vysvobození duše z tohoto otroctví. Cílem lidského života však není jako u stoiků získat vládu sám nad sebou, nýbrž osvobození duše od smyslovosti potlačením afektů, aby mohla nazírat Boha a v prorocké extázi se s ním sjednotit. Empirická znalost tedy pro Filóna představuje pouze přípravu na kontemplativní poznání Boha.[12][13]

Význam a vliv

V židovské tradici se Filónovo učení neujalo. Pro rabínský judaismus, jenž se stal hlavním proudem židovství, představovalo Filónovo dílo přílišný odklon od tradice, a proto je rabíni ignorovali.[14] Zájem o něho se oživil až v liberálním židovství 19. století jako příklad, jak lze spojit židovskou víru s otevřeností vůči okolnímu prostředí.[zdroj?]

Tím větší význam však měl v tradici křesťanské, která ho cituje a vykládá už počínaje Klémentem Alexandrijským. Píše o něm Órigenés, Eusebius, Řehoř z Nyssy, Ambrož, Hieronymus i Augustin, kteří z něho čerpají alegorický výklad Písma. Filónova nauka o Božích silách a o Logu hrála velkou roli při vzniku učení o Boží Trojici a křesťanské christologie. V pozdějších staletích jej někteří dokonce pokládali za křesťana.[15]

Přehled díla

Filón byl zřejmě nejplodnějším židovským helénistickým filosofem,[16] z jeho díla se zachovalo téměř 50 spisů a dalších nejméně 20 se ztratilo.[zdroj?] Spisy (většinou v řečtině, případně v aramejském či latinském překladu) se dochovaly především díky křesťanským autorům, kteří si Filóna oblíbili zejména pro jeho alegorickou metodu výkladu Písma.[17]

Před latinským názvem díla je vždy uvedena zkratka, pod níž se spis cituje.[zdroj?]

Exegetické spisy
  • Vit Mos: De vita Moysis (životopis Mojžíše jako zákonodárce, kněze a proroka)
  • Op: De opificio mundi (Výklad Stvoření světa - Gn 1–3 – jako kosmologický základ Zákona)
  • Abr: De Abrahamo (Abraham jako vtělený nepsaný Zákon)
  • Jos: De Iosepho (Josef jako vzor politika)
  • Dec: De decalogo (obecný výklad Zákona)
  • Spec Leg: De specialibus legibus (výklad jednotlivých oblastí Zákona)
  • Virt: De virtutibus (O ctnostech – odvaha, přátelství, pokání)
  • Legum allegoriae (alegorický komentář ke knize Genesis, v 19 traktátech)
  • Quaest in Gen: Quaestiones et Solutiones in Genesim (výklad formou otázek a odpovědí)
  • Quaest in Ex: Quaestiones et Solutiones in Exodum (totéž ke knize Exodus)

Historické a apologetické spisy
  • Flacc: In Flaccum (Pronásledování Židů v Alexandrii za Flacca)
  • Leg Gai: Legatio ad Gaium (Pronásledování Židů a poselství do Říma roku 39/40)
  • Vit Cont: De vita contemplativa (Popis židovského společenství Therapeutů blízko Alexandrie)
  • Apol Jud: Apologia pro Iudaeis/Hypothetica (O původu, mravech a zákonech Židů)

Filosofické spisy
  • Prob: Quod omnis probus liber sit (Stoická diskuse o svobodě člověka)
  • Aet: De aeternitate mundi (O nezničitelnosti Vesmíru)
  • Prov: De providentia (stoický dialog o prozřetelnosti)
  • De animalibus (dialog o tom, zda mají zvířata rozum)

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Philo von Alexandrien na německé Wikipedii.

  1. KOVÁŘ, František. Filosofické myšlení hellenistického židovstva. 2. vyd. Praha: Hermann & synové, 1996. ISBN 80-238-0472-3. S. 140n. Dále jen Kovář (1996).
  2. Kovář (1996). s. 158-168.
  3. GUTTMANN, Julius. Philosophies of Judaism: The History of Jewish Philosophy from Biblical Times to Franz Rosenzweig. Garden City, NY: Doubleday & Company, 1966. S. 26–27, 30–32. (anglicky) Dále jen Guttmann (1966).
  4. Kovář (1996). s. 168-170.
  5. Guttmann (1966). s. 26n.
  6. Kovář (1996). s. 170-176.
  7. Kovář (1996). s. 176-179.
  8. Ex 3, 14 (Kral, ČEP)
  9. Kovář (1996). s. 179-181.
  10. Guttmann (1966). s. 27n.
  11. Kovář (1996). s. 181-192.
  12. Kovář (1996). s. 192-200.
  13. Guttmann (1966). s. 29n.
  14. Kovář (1996). s. 200n.
  15. Kovář (1996). s. 201-203.
  16. Kovář (1996). s. 141.
  17. Kovář (1996). s. 144n.

Literatura
  • Filón Alexandrijský. O stvoření světa; O Gigantech; O neměnnosti Boží : řecko-česky. Překlad Milan Šedina. 1. vyd. Praha: OIKOYMENH, 2001. 695 s. (Knihovna antické tradice; sv. 2). ISBN 80-7298-038-6.
  • JEŽEK, Václav. Filón Alexandrijský : jeho teologie, exegeze a vliv na pozdější autory. 1. vyd. Prešov: Prešovská univerzita, Pravoslávna bohoslovecká fakulta, 2004. 262 s. ISBN 80-8068-318-2.
  • HADAS-LEBELOVÁ, Mireille. Filón Alexandrijský : myslitel v židovské diaspoře. Překlad Milan Lyčka. 1. vyd. Praha: Filozofický ústav AV ČR; OIKOYMENH, 2019. 265 s. (Oikúmené; sv. 202). ISBN 978-80-7298-492-3.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.