Vilém IV. Bavorský

Ačkoli jeho otec v roce 1506 uzákonil nástupnictví prvorozeného prince, Vilémův mladší bratr Ludvík odmítl nastoupit duchovní kariéru s odůvodněním, že se narodil před vyhlášením tohoto zákona. S podporou své matky a generálních stavů v roce 1516 donutil Viléma, aby ho přijal za spoluvládce. Ludvík pak vládl krajům Landshut a Straubing a obecně postupoval v souladu se svým bratrem.

Vilém zpočátku s reformací sympatizoval, ale změnil názor, když se v Bavorsku stala populárnější. V roce 1522 zakázal spisy Martina Luthera. Po dohodě s papežem Klementem VII. se v roce 1524 Vilém stal politickým vůdcem německé protireformace, ale zůstal v opozici vůči Habsburkům, protože jeho bratr Ludvík X. si nárokoval českou korunu. Oba vévodové také v roce 1525 v alianci se salcburským arcibiskupem potlačili rolnické povstání v jižním Německu.

Konflikt s Habsburky skončil v roce 1534, kdy se oba vévodové dohodli s Ferdinandem I. v Linci. Vilém pak v roce 1546 podporoval Karla V. v jeho válce proti Šmalkaldskému spolku, ale nepodařilo se mu zachovat si falcký kurfiřtský hlas. Vilémovým kancléřem byl po 35 let energický Leonhard von Eck.

Dne 23. dubna 1516 Vilém před výborem složeným ze šlechty a rytířů v Ingolstadtu vyhlásil své slavné nařízení o čistotě při vaření bavorského piva s tím, že lze použít pouze ječmen, chmel a vodu. Toto nařízení zůstalo v platnosti, dokud nebylo zrušeno jako závazná povinnost v roce 1986 předpisy Evropské unie, ale v Bavorsku se používá dodnes.[1]

V roce 1523 zahájila nástupem Ludwiga Senfla svou činnost kapela, z níž pak vznikl Bavorský státní orchestr. Důležitá je Eckova bible, překlad bible, který vytvořil Johann Eck z Vilémova pověření. Tento biblický překlad z roku 1537 je teologicky namířen proti Lutherovi a počítá se ke katolickým opravným biblím. Je významný také z hlediska lingvistiky, protože používá bavorskou hornoněmčinu.

Vilém byl významný sběratel a objednavatel uměleckých děl. Mimo jiné si objednal důležitou řadu obrazů od různých umělců, včetně Bitvy u Issu od Albrechta Altdorfera. Ta je stejně jako většina Vilémovy sbírky nyní umístěna ve Staré pinakotéce v Mnichově. Nechal také rozšířit mnichovskou vévodskou rezidenzi a zřídit u ní zahradu. V roce 1546 nařídil se svým synem Albrechtem V. přestavbu paláce v Dachau z gotické ruiny na čtyřkřídlý palác v renesančním stylu, který se později stal oblíbenou rezidencí bavorských panovníků.

Vilém zemřel v roce 1550 v Mnichově a po něm na trůně následoval jeho syn Albrecht. Je pohřben ve Frauenkirche v Mnichově.

Jakobea Bádenská, manželka Viléma IV. (Hans Schöpfer st.)

V roce 1522 se William oženil s Jakobeou Badenskou (1507–1580), dcerou markraběte Filipa I. Bádenského a jeho choti Alžběty Falcké; měli čtyři děti:

1. Teodor Bavorský (10. února 1526 - 8. července 1534)
2. Vévoda Albrecht V. Bavorský (1528–1579)
3. Vilém Bavorský (17. února 1529 - 22. října 1530)
4. Mechthilda Bavorská (12. července 1532 - 2. listopadu 1565), v roce 1557 se jejím chotěm stal Filibert Bádenský (1536–1569)

Taktéž měl dvě nemanželské děti:

1. Rytíř Georg z Hegnenbergu (kolem 1509–1590), matkou byla Margareta Hausnerová ze Stettbergu
2. Anna (zemřela 1570) s neznámou ženou