Ferdinand von Richthofen

Ferdinand von Richthofen (5. května 1833 Carlsruhe Pruské Slezsko – 6. října 1905 Berlín) byl německý geograf, kartograf a cestovatel, který je znám prosazením termínů Seidenstraße, Seidenstraßen (hedvábná stezka), jež prvně použil v roce 1877.[1][2] Standardizoval také postupy chorografie (regionální zeměpis) a chorologie (popis vztahů mezi geografickými entitami). Jeho synovcem byl Manfred von Richthofen, známý též jako Rudý baron, nejúspěšnější stíhač první světové války.

Ferdinand von Richthofen
Narození5. května 1833
Pokój
Úmrtí6. října 1905 (ve věku 72 let)
Berlín
Místo pohřbeníBerlín
Alma materHumboldtova univerzita
Vratislavská univerzita
Povolánígeolog, objevitel, geograf, vysokoškolský učitel, vědec a vulkanolog
ZaměstnavateléUniverzita v Bonnu
Lipská univerzita
Humboldtova univerzita
OceněníFounder’s Medal (1878)
Wollastonova medaile (1892)
Maxmiliánův řád pro vědu a umění (1899)
medaile Vega (1903)
zahraniční člen Královské společnosti
… více na Wikidatech
RodičeKarl von Richthofen a Ferdinande von Richthofen
PříbuzníKarl von Richthofen (sourozenec)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vystudoval medicínu na Vratislavské univerzitě a na berlínské Univerzitě Fridricha Viléma. V roce 1860 se připojil k diplomatické expedici po východní a jihovýchodní Asii vedené Friedrichem Albrechtem zu Eulenburg, s níž během následujících dvou let navštívil Srí Lanku, Japonsko, Tchaj-wan, Sulawesi, Jávu, Filipíny, Thajsko a Barmu. Do Číny se kvůli probíhajícímu povstání tchaj-pchingů nedostali, Richthofena však země zaujala a plánoval se sem jednou vrátit. Mezi roky 1862 a 1868 pracoval v Kalifornii jako geolog na hledání nalezišť zlata po opadnutí tamější zlaté horečky. Poté podnikl několik výprav do Číny, kde se mu podařilo objevit vysušené dno jezera Lobnor, do Japonska, Barmy a na Jávu. Své geografické, geologické, etnografické a ekonomické nálezy publikoval v letech 1877–85 v díle o třech svazcích China: Ergebnisse eigner Reisen und darauf gegründeter Studien (volně přeloženo Čína: Výsledky vlastních cest a na nich založených studií).

Již roku 1875 byl jmenován profesorem na Univerzitě v Bonnu, ale vzhledem k zaneprázdnění svými cestami se svým profesorským povinnostem věnoval teprve o čtyři roky později. Roku 1883 se stal profesorem geografie na Lipské univerzitě, roku 1886 pak na své alma mater, Univerzitě Fridricha Viléma v Berlíně, kde pracoval až do své smrti. Jeho přednášky inspirovaly řadu studentů, z nichž se později stali význační zeměpisci; jedním z jeho jeho nejproslulejších studentů byl švédský topograf a cestovatel Sven Hedin. Roku 1901 se Richthofen stal zakládajícím ředitelem berlínského Oceánografického muzea (Museum für Meereskunde), dále byl několik let prezidentem Německé geografické společnosti, v letech 1903 a 1904 pak působil na Univerzitě Fridricha Viléma i jako její rektor.[3] Zemřel roku 1905 v Berlíně.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ferdinand von Richthofen na anglické Wikipedii.

  1. "Approaches Old and New to the Silk Roads" Vadime Elisseeff in: The Silk Roads: Highways of Culture and Commerce. Paris (1998) UNESCO, Reprint: Berghahn Books (2000), pp. 1-2. ISBN 92-3-103652-1; ISBN 1-57181-221-0; ISBN 1-57181-222-9 (pbk)
  2. Waugh, Daniel. (2007). "Richthofen's "Silk Roads": Toward the Archaeology of a Concept." The Silk Road. Volume 5, Number 1, Summer 2007, p. 4.
  3. Persönlichkeiten: Ferdinand von Richthofen [online]. Familienverband von Richthofen [cit. 2020-01-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-12-18. (německy)

Literatura
  • LINDGREN, Uta. Neue Deutsche Biographie. [s.l.]: [s.n.], 2003. Dostupné online. Kapitola Richthofen, Ferdinand Freiherr von, s. 543–544. (německy)

Externí odkazy


This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.