Ferdinand Kauer

Jeho otec byl venkovský kantor a dal synovi základy hudebního vzdělání. Studoval na jezuitské koleji ve Znojmě, kde zpíval ve sboru a vypomáhal i jako varhaník. Po ukončení studia ve Znojmě působil jako učitel u jezuitů v Rumburku, ale záhy odešel do Trnavy studovat medicínu.

V roce 1777 byla na příkaz císařovny Marie Terezie trnavská univerzita přeložena do Budína. Tam již Kauer školu nenásledoval, neboť medicíny zanechal a začal se cele věnovat hudbě. Odešel do Vídně, kde se stal varhaníkem v kostele Servitů, přivydělával si výukou klavíru a studoval kompozici u Josepha Heidenreicha.

V roce 1778 se stal cenzorem, překladatelem a korektorem ve vydavatelství „Ontaria and Co.“ V té době také vydal svá hudebně teoretická díla: Školu hry na klavír, violu a flétnu a Školu generálbasu (basso continuo).

Po založení divadla Leopoldstheater v roce 1781, se stal prvním houslistou a dirigentem divadelního orchestru. Divadlo si záhy získalo obrovskou popularitu a dostalo se i do přízně císaře Leopolda.

První velký operní úspěch zaznamenal uvedením čtyřaktové zpěvohry na libreto Karla Friedricha Henslera: Das Faustrecht in Thüringen (Pěstní právo v Durynsku) roku 1796. Jeho slávu však založila romantická lidová pohádka Das Donauweibchen (Dunajská vodní víla), která měla premiéru v roce 1798 a patří dodnes k nejznámějším dílům skladatele. Byla velmi populární i v Rusku, kde se hrála pod poruštěným názvem Леста, днепровская русалка (Lesta, dněperská Rusalka).

Jeho opery se rychle šířily Evropou. Po dlouhé éře nezáživných italských oper se publikum bavilo singspiely a hudebními fraškami, které lépe vyhovovaly vkusu konce 18. století. Skladatel sám se stal jedním z nejpopulárnějších skladatelů typického vídeňského singspielu a i dnes bývá považován za jednoho ze zakladatelů nového typu německé romantické opery. Traduje se, že ve své době byly árie z jeho děl ve Vídni známější než díla Mozartova.

Toku 1786 se oženil Margarethou rozenou Tunelovou, která však záhy zemřela. V roce 1800 se oženil podruhé. V letech 1810–1811 řídil operu ve Štýrském Hradci a konečně v roce 1814 se stal dirigentem v dalším slavném vídeňském divadle v Josefstadtu.

V roce 1830 postihlo skladatele velké neštěstí. Během katastrofální povodně přišel o veškerý majetek a většinu notového materiálu. Zcela zlomen ještě hrál druhé housle v orchestru divadla Leopoldstadt. O rok později zemřel na celkové vyčerpání a v naprosté bídě.

Napsal asi 200 oper a singspielů, na 200 mší, řadu symfonických děl a mnoho skladeb komorní hudby. Jeho 12 Neue Ungarische Tänze (12 uherských tanců) odráží vliv cikánských kapel, které ovlivnily i řadu dalších skladatelů té doby. Mezi jeho zásluhy patří i zavedení xylofonu do západní hudby jako rovnocenného orchestrálního nástroje.

V jeho díle se objevují i české motivy (např. opery Wlasta, Königin der Amazonen z roku 1817, či Scharka, die Retterin Böhmens (1818).

Cembalová sonáta Sonata militaire byla omylem připsána Josefu Haydnovi jako Sonata D major, Hob. XVI: D1.

Některé jeho chrámové skladby jsou uloženy v Národním muzeu v Praze, v Hudebním archivu Moravského zemského muzea v Brně a u minoritů v Praze a v Želivě.

• Československý hudební slovník osob a institucí I. (A–L), 1963, SHV, Praha, s. 658
• Pazdírkův hudební slovník naučný : Část osobní. II, Svazek prvý. A-K, Brno, 1937
• Lubomír Černošek: Skladatelé v Podyjí. Okno, roč. 6, č. 2 (2009), s. 18, 20, 22.
• Jan Toman: Slavnější než Mozart – Ferdinand Kauer. Znojemský týden. 13.3.2006, roč. 6, č. 11, s. 5.
• Manschinger K.: Ferdinand Kauer, Habilitační práce, Vídeň, 1929
• Bauer, A.: Das Theater in der Josefstadt, 1957
• Longyear, R. M.: Ferdinand Kauer's Percussion Enterprises, Galpin Society Journal, vol. 27 (1974), 2–8.