Josef Tulka

Josef Tulka absolvoval gymnasium v Jičíně a v letech 1866–1875 studoval na pražské Akademii u Josefa Matyáše Trenkwalda. Od roku 1873 střídavě pobýval v Praze a na zámku Františka Xavera Horského z Horskýfeldu v Býchorech,[1] kde byl učitelem kreslení.[2] Za studií na akademii v Praze musil se Tulka těžce probíjeti, protože z domova žádné podpory nedostával. Obstojný výdělek nalezl ve fotografickém závodě H. Eckerta na Újezdě na Malé straně, pro nějž retušoval a koloroval fotografie. Tam se seznámil s mladičkou dívkou Augustou Brzorádovou[3] (1851–1940), dcerkou kdysi zámožné rodiny Karla Brzoráda[4] (1813–1871), majitele velkostatku v Lochkově u Prahy. Za styků v atelieru Eckertové vyvinul se milostný poměr, který trval až do Tulkova zmizení; ohlasem čisté lásky obou mladých lidi jest objemný svazek dopisů Tulkových z let 1873 až 1879.[5] Tulka také pracoval v Thunovském paláci v Praze a po tři roky ve Vídni. Když uspěl v soutěži na výzdobu Národního divadla, podnikl studijní cestu do Itálie a navštívil Terst, Benátky, Padovu, Florencii, Perugii, Orvieto a Řím. Po požáru Národního divadla v roce 1882 propadl osobní krizi, zničil své texty a malířské skici a odešel nejprve na Moravu s úmyslem vstoupit do kláštera. Později se vydal do Itálie a rodině sdělil, že si vše rozmyslel a chce cestovat a studovat staré mistry. Jeho stopa mizí v Padově.[2]

Tulka po studiích působil jako učitel kreslení. Na doporučení profesora Trenkwalda získal zakázku na výzdobu vstupní části Thunovského paláce na malé Straně (cyklus Lidský život) a později, když se jeho profesor vrátil do Vídně, pracoval po tři roky na malbách na skle pro Votivní kostel ve Vídni (spolu s Františkem Ženíškem, Maxem Pirnerem a Felixem Jeneweinem).[6]

V roce 1875 spolupracoval s Antonínem Wiehlem na malířské výzdobě Olivova domu čp. 1032/14 v Divadelní ulici.[7][8] Roku 1879 uspěl v soutěži na výzdobu Národního divadla v Praze a je autorem pěti fresek v lunetách lodžie (Poesie dává lidstvu bohy. Láska mateřská a láska milenců. Poesie, štěstí a žal. Píseň utlačené svobody. Vlastenectví). Požár divadla roku 1881 lunety nezničil a při opravách v 50. letech se je podařilo očistit a restaurovat. Náhradní mozaiky vytvořené Maxem Švabinským byly proto instalovány ve zdi Colloredovy kolonády v Kroměříži.[9] Velké soubory Tulkových kreseb, převážně studií detailů lidské postavy, se zachovaly v regionálních galeriích.

• 
  Josef Tulka - Alegorie hudby
• 
  Josef Tulka - Poesie národu bohy dávající