Evropský literární klub

[2] Klub byl novinkou československého nakladatelského světa, protože vytvářel vzájemnou vazbu mezi čtenářem, nakladatelem a autory či překladateli na pravidelných osobních setkáních a společenských akcích. Páteří klubu byli členové – odběratelé knih. Platili měsíční poplatek, který činil za jednu knihu polovinu ceny. Čtenářské zájmy hájila čtenářská rada složená z důvěrníků těch místních klubových skupin, které čítaly alespoň 30 členů.

Sídlo klubu bylo v Přemyslově ulici č. 16 v Praze na Smíchově, reprezentativní prostory měl klub v Paláci Lucerna a galerii ve Vodičkově ul. (dřívější Pošova galerie). Po roce 1945 bylo středisko ELK zřízeno také v Brně.

Předsedy klubu byli např. Bohumil Janda, Václav Tille, Josef Bohuslav Foerster, Albert Pražák. Místopředsedové Emil Vachek nebo Ladislav Janda. Mezi zakladatele pařili Max Švabinský, Václav M. Havel (otec prezidenta Václava Havla), Josef Horák, Josef Kopta, Albert Pražák, František Langer, Jan Jesenský, Antonín Matějček, Karel Josef Beneš, František Halas, Jaroslav Jan Paulík, Jiří Weil aj. Ředitelem akciové společnosti odpovědným za provoz byl Ladislav Janda. Jednatelem akciové společnosti byl František Kovárna.

Největší členskou základnu měl klub po roce 1945, téměř sto tisíc členů.

[2][1][3] Kolem ELK se sdružovali významné osobnosti např. Vítězslav Nezval, Josef Knap, Jaroslav Seifert, Josef Kopta, Emil Vachek, Rudolf Medek, Viktor Dyk, Bohumil Mathesius, Zdeněk Vančura, Vojtěch Jirát, Hugo Siebenschein, Milada Krausová-Lesná, Jiří Pober, Miroslav Novotný, Vladimír Kratochvíl, Vilém Mathesius, Toyen (Marie Čermínová), Jindřich Štírský, Ada Hoffmeister, Josef Bohuslav Foerster, Václav Tille, Josef Čapek, Max Švabinský, Max Brod, Gustav Meyrink, Franz Werfel, Václav M. Havel (otec prezidenta Václava Havla), Josef Horák, František Kovárna, Albert Pražák, František Langer, Jan Jesenský, Antonín Matějček, Vladimír Neff, Karel Josef Beneš, František Halas, Jaroslav Jan Paulík, Jiří Weil, Jindřich Štyrský, Oldřich Menhart, František Muzika a další. Podíleli se na pořádání kulturních akcí v rámci ELK. Někteří z nich patřili k bezmála devíti stům autorům, redaktorům, poradců nebo výtvarníků nakladatelství ELK a Sfinx.

[2][1] ELK bylo první nakladatelství spolkového principu. Nebyl družstvem jako například nakladatelství Družstevní práce. Díky odstranění knihkupeckého článku se knihy dostávaly ke čtenáři přímo, a tím Bohumil Janda docílil zlevnění pro členy klubu. Motivací byla malá koupěschopnost obyvatel daná hospodářskou krizí.

Mezi lety 1934 a 1949 vydalo nakladatelství ELK více než 321 knižních titulů od 280 autorů, z toho 120 autorů domácích a 160 autorů zahraničních.

První kniha pod značkou ELK byla Rozchod! od Karla Konráda v roce 1934. Činnost klubu začala 1. 1. 1935 (první členové), 6. 7. 1935 byly schváleny stanovy klubu a 20. 12. 1940 byla založena akciová společnost ELK a klub se tak stal samostatným nakladatelstvím.

Nakladatelství vydávalo díla velikánů, jakými byli např. Karel Havlíček Borovský, Božena Němcová, Jan Neruda, Jaroslav Vrchlický, Jakub Arbes, Vítězslav Nezval, Jaroslav Seifert, Josef Kopta, Emil Vachek, Rudolf Medek, Viktor Dyk, Bohumil Mathesius, Zdeněk Vančura, Josef Kajetán Tyl, Toyen (Marie Čermínová), Václav Tille, Max Brod, Gustav Meyrink, Franz Werfel, Jan Jesenský, František Halas, Antoine de Saint-Exupéry.

Byla zastoupena překladová literatura, hlavně anglosaská, německá, francouzská, ruská, maďarská, italská, dánská, norská, švédská, finská, švýcarská, holandská, bulharská, jihoslovanská, řecký, polská, mexická, perská, indická, japonská a čínská.

Edice: Svět, Ráj knihomolů, Národní knihovnice, Život, Slavín.

O grafickou stránku nakladatelství se staral Jaroslav Benda, Jindřich Štyrský, František Muzika či Oldřich Menhart.

Název ELK vznikl z edice nakladatelství Sfinx, Evropská knihovna.

• ELK: měsíčník Evropského literárního klubu. Praha: Evropský literární klub, 1935–1941. [měsíčník kulturního čtenáře]
• Literární noviny: čtrnáctideník kulturního člověka. Praha: Evropský literární klub v Praze 1936–1949.
• Růst: měsíčník pro životní kulturu. Praha, 1947–1949.

ELK byl koncipován jako kulturní spolek, který nabízel svým členům mnohá kulturní vyžití. Reprezentativní prostory klubu byly v Paláci Lucerna (za přispění Václava M. Havla). Tam se pořádaly přednášky, výstavy, besedy, schůzky, filmová, hudební a divadelní představení. Po roce 1945 bylo středisko ELK zřízeno také v Brně. Klub poskytoval členům výtvarnou službu (od 1942), která opatřovala členům výtvarná díla a předměty užitého umění, dále pak vstupenky na kulturní akce mimo klub. Součástí klubu byly divadelní, filmové a gramofonové služby.[1][2]

Dne 2. 3. 1948 byla komunisty uvalena na ELK národní správa. Dne 3. 6. 1949 byla činnost ELK násilně ukončena a z nakladatelství ELK, nakladatelství Sfinx, nakladatelského družstva Máje a nakladatelství František Borový vznikl Československý spisovatel.