Bohumil Mathesius

Bohumil Mathesius (14. července 1888 Praha[1] – 2. června 1952 Praha) byl český básník, překladatel, editor, publicista a literární vědec (rusista), bratranec jazykovědce Viléma Mathesia.

Bohumil Mathesius
Bohumil Mathesius
Narození14. července 1888
Praha
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí2. června 1952 (ve věku 63 let)
Praha
Československo Československo
Povoláníspisovatel, básník, novinář, překladatel, rusista a literární vědec
Tématapoezie
Příbuzní
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život a dílo

V letech 1898–1906 navštěvoval gymnázium v Truhlářské ulici v Praze, v letech 1906–1912 studoval na Univerzitě Karlově obory čeština a francouzština. V roce 1909 debutoval v almanachu Kniha mladých povídkou Hans Plum v divadle. Po jednoleté vojenské službě (1912–1913) učil na gymnáziu v Praze-Smíchově. Roku 1914 byl mobilizován a na srbské a italské frontě, kde byl celou I. světovou válku byl dvakrát raněn. 1919 odešel jako vojenský dobrovolník na Slovensko, kde po demobilizaci působil jako úředník. Do Prahy se vrátil v roce 1921. V roce 1925 byl členem výboru Společnosti pro kulturní a hospodářské sblížení s Novým Ruskem. V letech 1926–1927 redigoval spolu s Františkem Xaverem Šaldou a Juliem Fučíkem časopis Tvorba. V roce 1927 spoluzakládal Literární noviny a v letech 1934–36 byl jejich šéfredaktorem. Od roku 1945 byl profesorem Univerzity Karlovy pro ruskou a sovětskou literaturu. Zemřel na rakovinu a je pohřben v Praze-Strašnicích. Dne 25. února 1948 podepsal výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok podporující komunistický převrat.[2]

Jako literární vědec se specializoval na ruskou literaturu, ze které přeložil řadu děl. Překládal však též z němčiny, francouzštiny, norštiny a latiny. Velmi uznávanými se staly jeho parafráze a volné překlady staré čínské poezie (Zpěvy staré Číny, Nové zpěvy staré Číny, Třetí zpěvy staré Číny, později i časopisecky publikované Zpěvy nové Číny, zaměřené na moderní čínskou poesii, parafráze byly vytvořeny ve spolupráci se sinologem Jaroslavem Průškem), které velmi ovlivnily celou následující básnickou generaci (velmi silně např. Jana Skácela). Později publikoval i antologii japonských básní tanka pod názvem Verše psané na vodu (ve spolupráci s Vlastou Hilskou). Také přispěl do Ottova slovníku naučného statěmi z ruské literatury.


Jeho manželkou byla herečka a překladatelka Zdenka Tůmová - Mathesiusová (1898 - 1933)

Ukázka z díla

MĚSÍC NAD NOVÝMI ŘEKAMI

Měsíc se nabod na hrot orobince,
ohromný narzivělý lampión,
pár kachen táhne ku dědince,
puškvorec voní nad vodou;
ondatra krouhá křehce v rákosině
a vítr zaleh do ostřic -
sám sedím, stín ztracený v dubů stíně,
a hledím na měsíc.

Ze sbírky Babí léto.

Dílo
  • Verše o mamince, lásce a smrti (1918, básnická sbírka)
  • Brána pekel (1922, drama)
  • Černá věž a zelený džbán (parafráze čínské poezie, 1925)
  • Zpěvy staré Číny (parafráze čínské poezie, 1939)
  • Nové zpěvy staré Číny (parafráze čínské poezie, 1940)
  • Lyrické intermezzo (1940)
  • Kdo to řekl? (Slovník citátů, 1940, společně s Jaroslavem Zaorálkem)
  • Verše psané na vodu (1943, společně s V. Hilskou, parafráze japonských básní tanka)
  • Třetí zpěvy staré Číny (parafráze čínské poezie, 1948)
  • Zpěvy Dálného východu (parafráze čínské a japonské poezie z pozůstalosti, 1958)
  • Babí léto (1958)

Překlady

Odkazy

Reference
  1. Matriční záznam o narození a křtu Českobratrské evangelické církve u sv. Salvátora v Praze
  2. VEBER, Václav. Osudové únorové dny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 426 s. ISBN 978-80-7106-941-6. S. 327.

Literatura
  • František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 45, 79, 85, 127, 364, 376, 411
  • Zdeněk Hedbávný: Divadlo Větrník, Panorama, Praha, 1988, str. 142–3, 147, 195

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.