Ernst Bareuther

Studoval na gymnáziu v Chebu a pak práva na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze, kde se stal členem studentského spolku Teutonia a na Vídeňské univerzitě. Roku 1868 získal titul doktora práv.[2][3] Po studiích se usadil ve Vídni jako advokát.[4]

Spoluzakládal Bund der Deutschen in Böhmen (Spolek Němců v Čechách). Od roku 1871 působil jako poslanec Českého zemského sněmu.[3] Byl sem poprvé zvolen v doplňovacích volbách v září 1871 za kurii městskou, obvod Kraslice, Nejdek, Schönbach.[5] Na sněmu zasedal dlouhodobě (zvolen byl i v zemských volbách roku 1895).[2] Na českém sněmu zastupoval město Aš. Do roku 1890 byl na sněmu členem výkonného výboru německých poslanců.[6] V období let 1882–1885 zasedal rovněž ve vídeňské obecní radě. Patřil mezi vůdce vídeňské evangelické komunity a angažoval se v protikatolickém hnutí Los von Rom (Pryč od Říma).[3]

Ve volbách roku 1873 se stal poslancem Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor), kde zastupoval městskou kurii, obvod Cheb, Františkovy Lázně atd. Mandát obhájil za stejný obvod ve volbách roku 1879 a volbách roku 1885. Na schůzi 18. února 1887 oznámil rezignaci, ale již 23. dubna 1887 znovu složil poslanecký slib. Opakovaně pak byl ve svém okrsku volen i ve volbách roku 1891, volbách roku 1897 a volbách roku 1901. Ve vídeňském parlamentu zasedal až do své smrti roku 1905. Pak jeho místo zaujal Edmund Jäger.[7]

Politicky byl zpočátku orientován liberálně. Na Říšské radě se v říjnu 1879 uvádí jako člen mladoněmeckého Klubu sjednocené Pokrokové strany (Club der vereinigten Fortschrittspartei).[8] Zasazoval se o práva Němců v Čechách, podporoval jejich administrativní oddělení od etnicky českých oblastí. Byl zastáncem němčiny coby státního jazyka.

Po volbách roku 1885 patřil do klubu Sjednocené levice, do kterého se spojilo několik ústavověrných proudů.[9] V roce 1890 se uvádí jako poslanec klubu Deutschnationale Vereinigung.[10]

Později byl spoluzakladatelem Německé pokrokové strany, ještě později přešel do okruhu Deutschnationale Vereinigung okolo Otty Steinwendera. Od roku 1898 náležel k všeněmeckému hnutí Georga von Schönerera.[2][3] Patřil ke stoupencům spolupráce s Německým císařstvím a obdivovatelům kancléře Bismarcka.[6]