Ernest Valko

V roce 1977 absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě, rigorózní zkoušku složil v roce 1979. Jako právník se věnoval především hospodářskému, pracovnímu, občanskému, trestnímu a pozemkovému právu.

Profesně je k roku 1990 uváděn jako vedoucí referent právní služby.[4]

V lednu 1990 nastoupil jako bezpartijní poslanec, respektive poslanec za Verejnosť proti násiliu, v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci do Sněmovny lidu (volební obvod č. 139 – Petržalka, Bratislava). Mandát obhájil za VPN ve volbách roku 1990. Později přešel do formace ODÚ-VPN. Jeho mandát federálního poslance zanikl v důsledku nabytí funkce ústavního soudce na přelomu let 1991 a 1992.[5][6]

V době svého působení ve FS se podílel na přípravě novel zákoníku práce, hospodářského zákoníku, kompetenčního zákona, uvozovacího ústavního zákona k Listině základních práv a svobod, ústavního zákona o referendu a obchodního zákoníku.[2] Doktorskou disertaci obhájil v roce 2004.[7]

Byl jediným předsedou Ústavního soudu České a Slovenské Federativní Republiky (1992).[7][8]

Od roku 1993 působil jako právník a zastával funkce ve statutárních orgánech různých společností.[7] Vystupoval v některých medializovaných sporech, např. spor básníka Ľubomíra Feldeka s ministrem kultury v Mečiarově vládě Dušanem Slobodníkem[9], spor SPP a Union banky ve věci Duckého směnek či občanskoprávní spor mezi slovenskými politiky Ivanem Miklošem a Robertem Ficem. V roce 2006 neúspěšně kandidoval do Národní rady Slovenské republiky.[3]

Ve večerních hodinách 8. listopadu 2010 byl zastřelen ve svém domě v Limbachu.[3]

Slovenský prezident Andrej Kiska mu 7. ledna 2016 na Bratislavském hradě udělil in memoriam Řád Ľudovíta Štúra I. třídy.[10]