Emerich Rath

Narodil se v Praze, v rodině obuvnického pomocníka Josefa Ratha (1849–??) a jeho manželky Františky, rozené Wanerové (1848–??). Měl mladšího bratra Rudolfa (1882–??).[2] Když mu byly čtyři roky, odstěhoval se do Broumova. [3] Byl jedním z prvních lyžařů v Čechách (bylo mu tehdy 10 let), lyžování se učil sám. Rodina byla trvale policejně hlášena v Praze, od roku 1910 pouze matka–vdova se synem Emerichem.[4]

Ve čtrnácti se začal učit příručním v železářství U Rotta. Hrál fotbal za DFC Prag a hokej za DEHG Prag.[3] Od šestnácti let byl vegetariánem. Po vojenské službě v Krakově se věnoval velkému množství sportů: atletice, plavání, pozemnímu a lednímu hokeji, kanoistice či rychlobruslení.

Hodnotné jsou jeho chodecké a běžecké výkony: 108 km z Ústí nad Labem do Liberce ušel za 12 a půl hodiny (1905), 20 km z Prahy do Brandýsa za 1:49:47 (1908), závod Praha-Běchovice za 40:52 1904. Tento závod běžel vícekrát, naposledy v roce 1954. Od roku 1905 vyhrál v Německu 11 chodeckých závodů na 50 km s cca 30 kg vojenské výzbroje, v roce 1909 vytvořil rekordní čas 6:13. Říšské ministerstvo války tehdy uvažovalo o zavedení bezmasé stravy pro vojsko. Na lyžích na mistrovství Království českého v roce 1907 vyhrál na trati 5 km, zatímco na 10 km a 50 km byl druhý. Startoval na olympijských hrách v roce 1908 za Rakousko, běžel maraton za 3:50:30,4. Na olympiádě v roce 1912 ve Stockholmu zaběhl maraton v čase 3:37:03.

Po roce 1900 je mu připisován prvovýstup horolezecké cesty Komín[5] obtížnosti 3 UIAA v horní části skalního masivu Žabák v Divoké Šárce v Praze.

V roce 1912 vyhrál boxerské mistrovství Německa v těžké váze. V zápase remizoval s berlínským mistrem těžké váhy. V Berlíně se také 24. června 1912 oženil s Františkou Krausovou.[3]

Během 8. ročníku padesátikilometrového mistrovského závodu v běhu na lyžích v Krkonoších dne 24. března 1913 po prudké změně počasí odstoupil ze závodu. Později se tři nejzdatnější závodníci, včetně Ratha vydali hledat ztraceného Bohumila Hanče. Rath jej našel naprosto vysíleného u Zlatého návrší, posadil jej k tyči a vydal se pro pomoc na Labskou boudu. Hanč však zemřel na selhání srdce. Během záchranné akce umrznul také Václav Vrbata, který Hančovi půjčil kabát a čepici. Film Synové hor natočený v roce 1956 podle Rathových slov na premiéře neodpovídal skutečnosti.^[zdroj?]

V roce 1914 hrál hokej za Čechy na mistrovství Evropy, kterého se zúčastnili pouze Belgičané, Češi, Němci a do počtu místní Berlínský klub.

Emerich Rath, Itálie 1921

Za první světové války sloužil jako instruktor lyžováni v Alpách, věnoval se také jízdě na bobech a horolezectví.[6] V roce 1916 byl vyznamenán stříbrným záslužným křížem za záchranu svých žáků při lavinové katastrofě.[7] V roce 1921 splul řeky Adige a Pád (z Bolzana do Benátek) a Tiberu (z Città di Castello do Říma).[3][8]

V roce 1923 se vrátil k Rottovi, kde zahájil prodej sportovních potřeb a kde také v roce 1929 zaměstnal i legendárního norského skokana na lyžích Sigmunda Ruuda (1907–1994), který na konci dvacátých let pobýval v Praze.

V roce 1929 Rath otevřel vlastní velkoobchod sportovním zbožím ve stánku 28 Veletržního paláce[9] a běžný sportovní obchod v pasáži mezi domy Na Příkopě 23 a Ovocný trh 12 (vžil se pro ni název Rathova pasáž, od rekonstrukce roku 2011 se nazývá Pánská pasáž). Kromě sportovního zboží v něm prodával také vybavení pro trampy, když se sám stal příznivcem trampingu.[6] Mezi trampy byl znám pod přezdívkou Šedivý vlk.[6] V Lukách pod Medníkem vybudoval ranč s velkým sportovištěm.[3]

V roce 1924 jel na kajaku 360 km po Seině do Paříže na olympijské hry, kde se setkal s Pierrem de Coubertinem. Po Dunaji dopádloval za 24 hodin z Pasova do Vídně. Vyhrával mistrovství Československa kajakářů. Ještě v roce 1947 ve věku 64 let běžel závod Běchovice–Praha.[10]

Za protektorátu ukrýval německého žida Borise Efenberga, kterému pomáhal i po válce. Nepřihlásil se ani k říšskému občanství, po válce nebyl odsunut.[3] V dokumentech Státní bezpečnosti při vyšetřování v letech 1952-53 byl Rath označován jako člověk „české národnosti“.[11]

Po únoru 1948 se střetl s komunisty, obchod se sportovními a trampskými potřebami byl Rathovi zabaven a on sám na rok uvězněn (za propagaci západního stylu života a amerikanismus). Tehdy zemřela jeho žena. Ve finanční tísni rozprodával zbytek svého majetku.

Ve filmu Synové hor z roku 1956 o krkonošské lyžařské tragédii hrál malou roli hajného.[12]

Plánoval dojet na olympiádu do Říma v roce 1960 na kole, nezískal však povolení od komunistických úřadů. Místo toho byl umístěn do domova důchodců v Benešově, odkud odešel do Broumova. Žil u bratrance, se kterým se po několika měsících nepohodl, odešel od něj a žil jako bezdomovec, což bylo v roce 1962 nepřípustné. Byl umístěn do domova důchodců ve Stárkově, zemřel na infarkt v nemocnici v Broumově.

V roce 2004 udělil Klub pro Fair play při Českém olympijském výboru Emerichu Rathovi zvláštní cenu In memoriam.

• Emerich Rath je jednou z výrazných postav knihy Synové hor spisovatele Františka Kožíka vydané poprvé v roce 1954 a poté ještě v dalších třech vydáních. V knize je Rath charakterizován jako přítel a sportovní soupeř Bohumila Hanče: „srdečný a otevřený, žil dříve v Praze a znali se s Hančem z minulých závodů“.[13] Podle knihy v roce 1956 režisér Čeněk Duba natočil stejnojmenný film Synové hor. Skutečný Emerich Rath v něm hrál epizodní roli lesníka.[13]
• Tereza Verecká: Cesta Emericha Ratha, původní divadelní představení o broumovském hrdinovi. Režie a dramaturgie: Petr Lanta, hudba: Jan Matásek, dramaturgie: Pavla Nohýnková, výprava: Petr Vaněk, produkce: Tereza Vodňanská. Hrají: Martin Legerski, Gabriela Pyšná, Kryštof Nohýnek, Petr Haken, Kateřina Vejrostová a další. Předpremiéra: 22. července 2018, Broumovský klášter, Sál Dřevník.[14]
• V roce 2022 měl premiéru film režiséra Tomáše Hodana Poslední závod natočený o Emerichu Rathovi v Krkonoších.