Pozemní hokej

Sporty s holí a míčkem existovaly již dva tisíce let před naším letopočtem v Persii a jiných zemích. Koncem 18. století byla v Anglii a Skotsku rozšířená hra se dvanácti hráči na každé straně, nazývaná SHINTY. V těchto zemích se začal ve druhé polovině 19. století šířit moderní pozemní hokej. Byla tu sepsána jeho první pravidla. Na olympiádě se poprvé objevil již v roce 1908. Roku 1924 vznikla Fédération Internationale de Hockey sur Gazon (FIH - Fédération Internationale de Hockey sur Gazon).

Pozemní hokej jak ho známe dnes se začal utvářet během 19. století na anglických školách. První klub vznikl v roce 1849 v Blackheath na jihu Londýna. Moderní pravidla pozemního hokeje se však vyvinula až z verze hrané Middlesex kriket kluby během zimního období. Oficiálně prvním klubem pozemního hokeje, který přijal pravidla střeleckého kruhu a balonek z gumy byl Teddington Hockey Club (1871) na jihozápadě Londýna, následovaný dalšími dodnes známými kluby.

Pozemní hokej byl exportován do anglických kolonií a zemí společenství národů (Commonwealth), kde se v mnoha případech stal nedílnou součástí kulturního bohatství některých zemí.

Hokejová asociace byla založena v roce 1886. První mezistátní utkání mezi Irskem a Walesem bylo sehráno v roce 1895 a mezinárodní výbor pro pravidla byl ustanoven v roce 1900. V roce 1908 a 1920 se pozemní hokej dostal na pořad olympijských her (OH). V roce 1924 byl pozemní hokej vyřazen z programu OH, což vedlo k založení Fédération Internationale de Hockey sur Gazon (FIH) – řídící orgán evropského pozemního hokeje, u jehož založení stálo i Československo. International Hockey Federation (FIH) bylo založeno v roce 1970. Ženský pozemní hokej byl uveden na olympijských hrách až v roce 1980 a právě na těchto hrách československý ženský tým dokázal obsadit druhé místo a získat historicky první a doposud poslední medaile v tomto sportovním odvětví pro naši zemi.

Pozemní hokej se do poloviny 70. let 20. století hrál na přírodní trávě (ve východní Evropě a rozvojových zemích déle). V Československu, ale i jinde nebylo výjimkou hrát utkání na škvárovém povrchu. Později se začal prosazovat umělý povrch. Šlo o umělou trávu prosýpanou pískem nebo lépe kropenou vodou. S příchodem umělých povrchů došlo i k výše zmíněným změnám v pořadí týmů na světové špičce, jelikož pro doposud dominující země byl umělý povrch příliš drahý. S příchodem umělé trávy se změnil styl hry, taktika a především rychlost. Dominovat začali Nizozemci, Němci a Australané.

Hřiště na pozemní hokej

Rozměry hřiště na pozemní hokej byly původně udávány v imperiálních jednotkách (yardy, stopy). V současné době jsou ovšem oficiálně používány metrické hodnoty dle Mezinárodní hokejové federace (FIH) – "Rules of Hockey 2007".

Pozemní hokej hrají dva týmy o 11 hráčích na obdélníkovém hřišti o rozměrech 91,40 m × 55 m (100 × 60 yardů). Na každé straně hřiště je branka 2,14 m (7 stop) vysoká a 3,66 m (12 stop) široká uzavřená v půlkruhu vzdáleném 14,63 m (16 yardů) od brány. Tento půlkruh je znám jako střelecký kruh „shooting circle (or D or arc)“ a je vyznačený silnou čárou. 22,90 m (25 yardů) od zadní čáry je s ní rovnoběžná dělicí čára zvaná třetina. Další čárou je „půlka“, dělící hřiště na dvě poloviny. Penalta, neboli místo pro trestný úder, se nachází před bránou ve vzdálenosti 6,40 m (7 yardů) od středu brankoviště.

Dříve tradiční přírodní travnatý povrch stále častěji střídají syntetické povrchy. Nejkvalitnější variantou pro hru jsou takzvané „waterbased“ neboli vodní umělé trávy. Tyto musí být pravidelně kropeny, aby jejich mokrý povrch umožnil přilnavost balonku k ploše. Vodní povrchy jsou rychlejší a nezpůsobují odřeniny jako pískové umělé trávy. Písková „sandbased“ umělá tráva je prosýpána pískem, který zabraňuje nadměrnému poskakování balonku. Existuje samozřejmě mnoho provedení umělých povrchů, ale výše zmíněná provedení jsou pro pozemní hokej nejčastější. V poslední době se prosazují ještě hybridní varianty kombinující pískové provedení lehce kropené vodou. Jsou méně náročné na spotřebu vody a zachovávají kvality vodní umělé trávy.

Vodní umělé trávy najdete na hřištích v Rakovníku, na Slavii, v Hostivaři, v Praze na Zeleném Pruhu, v Hradci Králové a v Českých Budějovicích. Hybridní plochu vlastní družstva z Plzně-Litic a Bolevce. Nová hybridní umělá tráva je v Mnichovicích. Také v Kadani byl již dokončen přechod z přírodní trávy na trávu umělou (kombinované hřiště pozemní hokej/fotbal).

Cílem hry je dopravit pomocí hole do protivníkovy branky míč. Ten je vyroben z tvrdého plastu a má průměr 7,1 až 7,5 cm. Míč se také rozděluje podle povrchu, na kterém se bude hrát – lze hrát s míčem hladkým nebo tečkovaným. Zápas je rozdělen na dva poločasy (s desetiminutovou přestávkou), z nichž každý trvá 35 minut. (Utkání může být modifikováno dle turnajových regulí. V poslední době je oblíbený formát 4×17,5 minuty s dvouminutovou pauzou po první a třetí čtvrtině a osmiminutovou po druhé čtvrtině.)