Elastická vlákna

Elastická vlákna jsou definována jako vlákna, která se dají natáhnout na nejméně trojnásobnou délku a po uvolnění tahu se vrátí na (téměř) původní rozměr. [1]

Vzorec polyurethanu

Elastická vlákna se často rozdělují na

  • Elastany - polymery s obsahem nejméně 85 % segmentovaného polyurethanu.
  • Elastodieny - vlákna sestávající z přirozeného nebo syntetického polyisoprenu. Vlákna jsou sice levnější než elastany, ale jsou velmi náchylná vůči vlivům světla, tepla atd., proto je dnes téměř zcela nahradily elastany.

Pod tento pojem nespadají vlákna a příze, které získaly určitou pružnost mechanickým nebo pneumatickým tvarováním nebo chemickou modifikací, jako např. zkadeřené polyesterové vlákno. [2] [3]

Polyuretanová vlákna 100 x zvětšená

Chemické složení a výroba elastanu

Elastičnost vlákna se dosáhne chemickým spojením dvou segmentů:

Krystalický, polyuretanový tvrdý segment (krátký molekulární řetězec s vysokým bodem tání) se střídá s amorfním, měkkým segmentem z polyesteru nebo polyetheru (dlouhý řetězec, tavící se při 30-40°C) .

Elastanový filament

Asi 80 % vláken se vyrábí zvlákňováním za sucha, cca 10 % pochází z tavného zvlákňování, které je levnější, proto se uplatňuje stále častěji. Při výrobě je možné přizpůsobit v širokém rozsahu pružnost a pevnost a určit matování nebo průhlednost vlákna. [4]

Vlákno se vyrábí jen ve formě filamentu v jemnostech 1-5000 tex. Hustota 1,15-1,35 g/cm3, navlhavost 0,5-1,5 %, tažná pevnost 5-12 cN/tex, roztažnost 400-700 %, teplota tání 230-260 °C. Vlákna jsou odolná proti zředěným kyselinám i alkáliím a snadno se barví nebo i bělí. [5] [6]

První výrobky přišly na trh v roce 1959. V roce 2009 bylo ve světě vyrobeno 330 000 tun elastomerů (při využití výrobní kapacity na 57 %). [7]

K nejznámějším obchodním značkám patří Spandex, Lycra, Dorlastan.

Druhy a způsoby zpracování elastické příze

[8] Elastany se zpracovávají nejčastěji ve formě jádrové příze, tj 5-7 % váhového množství elastického filamentu (s tloušťkou až pod 40 tex) opředeného bavlnou, viskózou nebo polyamidem. Příze se obvykle fixuje pařením (30min. při 110 °C).

  • Tkaniny se vyrábí s obsahem elastických přízí maximálně do 10 %. Elastomery se zanáší do tkaniny napnuté až k mezi roztažnosti, po zatkání se sráží a fixují zpravidla pařením tkaniny.
  • Osnovní pleteniny mohou mít 20-40 % váhového podílu elastických vláken (tyl, šarmé, [9] powernet)
Baletka v overalu z elastanu

Použití elastických textilií

[8]

Související články

Reference

  1. Elastomeric Fibres [online]. Textile School, 2017 [cit. 2017-09-02]. Dostupné online. (anglicky)
  2. Denninger/Giese: Textil- und Modelexikon, ISBN 3-87150-848-9 Deutscher Fachverlag Frankfurt/Main 2006, str. 385
  3. Kießling/Matthes: Textil- Fachwörterbuch, Berlin 1993, ISBN 3-7949-0546-6, str. 101
  4. Spandex [online]. Advameg, 2017 [cit. 2017-09-02]. Dostupné online. (anglicky)
  5. Polyurethane Fibres [online]. My Textile Notes, 2009-06-18 [cit. 2017-09-02]. Dostupné online. (anglicky)
  6. Pospíšil a kol.: Příručka textilního odborníka, SNTL Praha 1981, str. 203-206
  7. The Fiber Year 2009/10 [online]. ISSUU, 2010-06-08 [cit. 2017-09-02]. Dostupné online. (anglicky)
  8. Cook: Handbook of Textile Fibres,Elsevier 1984, ISBN 9781845693169, str. 610-628
  9. Šarmé [online]. Tetilní zkušební ústav, 2006-2008 [cit. 2017-09-02]. Dostupné online. (česky)
  10. Elastic Band Braiding Machine [online]. Alibaba, 1999-2017 [cit. 2017-09-02]. Dostupné online. (anglicky)
  11. Elastic-Nähfaden [online]. StoffAgenten, 2017 [cit. 2017-09-02]. Dostupné online. (německy)

Literatura

  • Gries: Elastische Textilien, Deutscher Fachverlag Frankfurt/Main 2005, ISBN 3-87150-852-7, 300 stran
  • Loy: Chemiefasern für technische Textilprodukte, Deutscher Fachverlag 2008, ISBN 978-3-86641-197-5, str. 61-65
  • Koslowski: Chemiefaser-Lexikon:Begriffe-Zahlen-Handelsnamen, Deutscher Fachverlag 2008, ISBN 3871508764, str. 71-73
  • Schenek: Lexikon Garne und Zwirne, Deutscher Fachverlag 2005, ISBN 3871508101, str. 129-130

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.